Zaslíbená země III. – osobní Boží povolání

Je to už dva roky, co jsem se zde zamýšlel nad tématem Zaslíbené země v našich životech. Z původně zamýšlených tří článků spatřily světlo světa dva – třetí jsem měl dlouho v PC téměř hotový, ale něco tomu prostě chybělo. Nedáte na trh výrobek, o němž nejste stoprocentně přesvědčeni. Něco uvnitř mě potřebovalo dozrát, jinak by to byla jen (možná i pěkná) teorie.
V předchozích článcích jsme přemýšleli o tom, jaké je naše životní poslání a podle čeho to můžeme poznávat. Přemýšlet nad tímto není vůbec ztrátou času, naopak – může nám to velmi pomoci přestat se zabývat věcmi, pro které prostě nejsme stvořeni.
Vidím okolo sebe pořád mnoho lidí, kteří investují svůj čas, energii, peníze a úsilí do činností, pro které se naprosto nehodí. Ale protože si nikdy neudělali čas na to, aby o sobě přemýšleli, a na to co dělají, si tak nějak už zvykli, vůbec jim nepřipadá, že je něco špatně nebo že problém je primárně v nich. Těžko tak ovšem ve své činnosti výrazněji vyniknou, těžko budou úspěšní - a pokud, tak za obrovskou cenu. Vím o tom něco i z vlastní zkušenosti. Řada stresů, vyhoření, zklamání, depresí a v důsledku toho i návazných fyzických potíží jde právě na tento účet.
A tak zkoumat, jak mě Bůh stvořil a k čemu to může být dobré, je bezesporu přínosné. Pro nás, kteří jsme poznali Boha osobně a přijali nabídku Jeho přátelství, je ale možno jít ještě dál.
Čím dál tím víc vnímám, že naše práce, byznys či podnikání na tomto světě má ještě hlubší smysl než jen zajištění příjmu pro nás a naše rodiny. Pracovat je samozřejmě potřeba, Bible o tom mluví vícekrát a bez obalu: „Šest dní budeš pracovat“ … „Kdo nechce pracovat, ať také nejí“… „Kdo se nestará o své nejbližší, zapřel víru a je horší než nevěřící“. Naše pozemská (a někdy i dost přízemní) práce má ale zároveň přesah do neviditelného Božího království. Bůh nerozděluje věci na duchovní a neduchovní. Všechno to, co děláme v tomto světě - včetně našeho byznysu - má svůj dopad i do této oblasti. Kvalita práce, jednání se zákazníky, firemní kultura, hospodaření s časem nebo vedení účetnictví. Nejednou tu máme také výbornou příležitost trénovat naši víru v nadpřirozené Boží jednání.
Jsem uchvácen tím, že nás Bůh, jakožto svoje obrazy, vybavil nesmírnou dávkou tvořivosti a chce, abychom se naší prací podíleli spolu s Ním na utváření tohoto světa. Všechno to, co člověk vybudoval a co je hodno obdivu, má svůj původ právě tady. Zřetelně také můžeme vidět, jaký je rozdíl mezi mocí stvořitelskou a mocí zla a destrukce, která se na viditelné rovině projevuje kontrastem mezi budováním a ruinami, pěstěním a zpustlostí, chaosem a uspořádaností. Fascinuje mě například, jak lidé v relativně krátké době znovu vystavěli a opravili města, poničená válkou, bombardováním nebo přírodními katastrofami. Kdo v tomto nevidí Boží otisk v člověku, dívá se jinam.
Bůh tedy nejenže tento úžasný svět stvořil, ale má zájem i na jeho rozvoji a chce, abychom byli při tom. On, Stvořitel neskutečné nádhery, nás zve jako společníky do firmy!
Abychom to mohli správně uchopit, byli skutečně lidmi na svém místě a mohli tak Boží - někdy i dosti podivuhodné - záměry naplnit, potřebujeme znát víc než jen to, z jakého těsta jsme utvořeni. A Bůh nám to chce zjevovat. Je tu ale často problém – a je na naší straně.
Znát Boží vůli pro svůj život, práci, byznys, zároveň obnáší ochotu se touto cestou také vydat. To, zda jsme ochotni Boží cestu pro nás bezvýhradně přijmout, je pro její poznání zcela zásadní.
Tyto řádky píšu krátce před Vánoci, kdy mě obzvlášť oslovují postoje a reakce Ježíšovy matky Marie a Josefa, jejího pozdějšího manžela, na Boží pokyny a povolání. Mnoha věcem určitě nerozuměli a z lecčehos mohli tušit spíš všelijaké potíže než kdovíjaký prospěch či slávu. Život si tím určitě nezjednodušili. Přesto byli ochotni říci Bohu své ano a mohli se tak stát důležitými aktéry Velkého příběhu.
V Bibli v dopise do Říma (12,1) čteme, že máme přinášet svá těla na oltář jako živou oběť. Jedná se přesně o tento postoj – Pane Bože, tady jsem, dávám ti k dispozici svoje tělo (moji fyzickou existenci se vším, co k tomu patří), abys ho mohl použít ke svým záměrům. O nic menšího se tady nejedná. Už možná víc chápeme, že těsná je brána a úzká cesta… Bytostně se nám totiž příčí představa, že nebudeme mít kontrolu. A nepřítel (který kdysi tuto myšlenku nezávislosti na Bohu a nedůvěru k Němu do srdce člověka zasel), se hned rád přidává a přikrmuje naši nechuť podepsat Bohu předem bianco šek nejtemnějšími představami o tom, co v takovém případě bude zcela určitě následovat.
Bible říká, že my jsme zlí, ale přesto bychom svým dětem nikdy nedali hada, když po nás chtějí vejce. Tak proč z téhož podezříváme Boha? Bůh, kterému máme tuto bianco směnku podepsat, je totiž dobrý Bůh, který to s námi myslí lépe než my sami se sebou. Nicméně právě zpochybnění této pravdy bylo satanovým hlavním trumfem v Ráji: „Bůh to s vámi nemyslí úplně dobře, já mám lepší nabídku.“ Jak to bylo doopravdy, dnes už víme.
Potřebujeme mít naprostou důvěru v Boha, v Jeho zájem o naše dobro a prospěch. Někdy se k této důvěře bohužel dopracujeme až poté, co jsme se nejprve hluboce nasytili trpkého ovoce svých vlastních rozhodnutí.
Když judský král Rechabeám po konsolidaci svého království zpychl a přestal poslouchat Hospodina, přitáhl na něj egyptský král Šíšak s obrovskou přesilou. Rechabeám s veliteli se pokořil a tak je Hospodin zachránil před zkázou, nechal jim ale ochutnat po určitý čas egyptskou nadvládu, „aby poznali, co znamená sloužit mě a co otročit královstvím zemí.“ (II.Par. 12,8).
Naše pýcha a sobectví nás utvrzují v tom, že my nejlépe víme, co je pro nás dobré. Někdy máme dokonce pocit, že nám to Pán Bůh nějak nepřeje a namísto námi vysněné cesty štěstí a bohatství pro nás chystá cestu všelijakých odříkání, služby a askeze. Opak je pravdou. Naše vlastní cesty často končí v pasti, kdežto Boží cesty jsou dokonalé, promyšlené do posledního detailu, efektivní a požehnané - „Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení sebou nepřináší.“ (Př. 10,22)
Žalmista to říká lakonicky: "Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek, co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou.“ (Ž 32,9).
No a co když si přece jen nedáme říci? Abych dokončil analogii se starověkými Izraelci, jíž jsme začali v první části – ani pro nás není život „mimo zaslíbenou zemi“ katastrofou. Stejně jako s nimi, i s námi bude nadále Pán Bůh, možná nás bude i vodit a dokonce můžeme zažít i něco nadpřirozeného. Nicméně rozdíl mezi tímto životem a životem, který pro nás Bůh skutečně zamýšlel, je stejný, jako rozdíl mezi pustinou, po které 40 let Izraelci chodili a „Úvalem hroznů“ (tam rostly ty hrozny, které museli nést dva muži na tyči jako skolené zvíře). A ty nejdůležitější Boží plány a záměry se v našem životě neuskuteční.
Možná o naší práci a o našem byznyse smýšlíme příliš nízko, a tak nás podobné věci netrápí. Jsme rádi, že přežíváme těžké časy, stíháme udržet firmu v současném provozu, nebo alespoň jakž-takž platit faktury a nějak z toho ještě vyšidit na chleba. Myšlenkami na to, že my a naše podnikání by mohly mít pro naše okolí (potažmo svět!) nějaký větší význam, se příliš nezabýváme, spíš považujeme za moudré držet se raději při zemi.
To ale může být myšlení nepřítele. Zloděj přichází, aby kradl, zabíjel a ničil. Ježíš přišel, abychom měli život, a měli ho v hojnosti. Necháme-li se okrádat, těžko budeme požehnáním. Přemýšlejme o to, zda nepřišel čas podívat se na svůj život i byznys Božím pohledem. Jsme opravdu tam, kde to On pro nás zamýšlel? Nemohli bychom naše okolí požehnat mnohem víc (nejen finančně), kdybychom měli odvahu nechat se Bohem povolat k věcem, které On pro nás připravil?
Závěrem si dovolím ocitovat velmi výstižnou větu z jednoho staršího článku Pavla Vimra, o které jsem musel v kontextu svého života a toho, co dělám, často přemýšlet:
„Bez Božích darů a Jeho povolání je byznys jen tvrdá práce, a výsledkem je průměr a trápení. Zdrojem úspěchu (ovoce, které zůstane) je přiměřená práce v kombinaci s Božím povoláním, pro jehož naplnění Bůh dává schopnosti.“

Nevím jak vy, já jsem se tvrdé práce, jejímž výsledkem je pouze průměr a trápení, už nasytil.

Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. (Jr 29:11)

PS: Uvítám Vaše reakce či podněty na info@miroslavpavlicek.cz

Vinikajuci článok,úplne

Vinikajuci článok,úplne pravdivý, kto prijme Božiu milosť úplne reálne sa môže stať aj milionárom.

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Miroslav Pavlíček

Jméno
Miroslav Pavlíček

Profil

je živnostník s celkem pestrou profesní historií (zaměstnanec i OSVČ), pracoval v několika naprosto odlišných oborech, od lesnictví přes státní správu, finanční sektor, reality a požární bezpečnost až po rodinné bazény, jimž se věnuje posledních pět let. Chodí do Sboru Církve bratrské v Rakovníku, kde se momentálně věnuje mládeži, slouží ve chvalách a zpívá s dětmi. Baví ho objevovat obdarování a potenciál, který Bůh do lidí vkládá, jeho rozvíjení a uplatňování v konkrétních životech. Věří, že pro každého má Bůh konkrétní plán a chce si ho osobitě použít pro rozvoj svého království. S manželkou Lydií má čtyři děti, dva téměř dospělé syny, jednu dospívající dceru a jednu školačku.

Poslední komentáře