Velká rozhodnutí - část první. Brigita Vimrová

Velká rozhodnutí - Brigita Vimrová

V tomto článku se budeme sdílet o schopnosti „rozhodovat se“ a činit rozhodnutí i ve velmi těžkých situacích. Zkušenost nám dokládá, že v současném rozhodování hrají nejdůležitější roli informace. Pokud dnes něco rozhodujeme, chceme vědět o daných možnostech co nejvíce faktů a souvislostí.

Problémem ovšem je, že žijeme v postmoderní době a je kolem nás pluralita názorů - čili neexistuje jedna výchozí pravda, která by pomohla všechna rozhodnutí zakotvit. Každé naše rozhodnutí je ovlivněno naši kulturou, neboli našimi zvyky, vírou, znalostmi, tradicemi a především našimi hodnotami. Každá kultura má své normy, např. mýt si ruce před jídlem je norma, za kterou je HODNOTA = ZDRAVÍ. Normy nám zajišťují společensky přijatelné chování, které daná společnost považuje za tzv. normální a za každou normou je vždy HODNOTA. Každá kultura funguje jen tehdy, když většinová společnost souhlasí s hodnotami a je ochotna normy dodržovat. Normy totiž mají ochranitelskou moc a udržují společnost v řádu, především skrze sociální kontrolu. Vše je v pořádku v případě, že hodnoty v naší kultuře jsou hodnotami skutečnými. Biblické hodnoty jsou např. láska, víra, pravda, svoboda. Je jich samozřejmě daleko více, ale pro oblast rozhodování jsem vybrala tyto čtyři. Pojďme si o nich říci více :

Láska by měla být přítomna v každé naší volbě. Např. láska neučiní nic zlého nebo je trpělivá, což by mělo mít silný vliv na naše rozhodování!

Bez víry nejsme schopni se rozhodovat a tak je celkem běžné, že svá rozhodnutí odkládáme. Odkladem nemyslím vzít si potřebný čas na rozmyšlenou, ale neschopnost rozhodnout se a nechat náš problém, naši záležitost či naši věc neřešenou nebo dokonce nechat rozhodnout jiné místo sebe nebo okolnosti. Následky našich i pasivity neseme vždy my.

Žít v pravdě znamená dávat věcem či situacím kolem sebe správnou hodnotu, která je nám zjevována skrze Písmo svaté.

Svoboda se popisuje jako vůle a vědomí. Jinými slovy – pokud se rozhodujeme vědomě a z vlastní vůle, mluvíme o svobodném rozhodování. Na víře v Krista je mocné to, že my jako lidé nemůžeme Všemohoucímu Bohu dát nic, kromě své vůle. Bohu mohu dát jen svoji vůli – známe Ježíšovo zvolání v Getsemane: „Ne moje vůle, ale tvoje!“ Vůle bývá definována jako „schopnost chtění a z něho vyplývající jednání.“ V psychologii se pod tímto pojmem rozumí souhrnné označení pro volní procesy a volní vlastnosti, kterými dosahujeme cílů a řídíme činnosti směřující k cílům. Důležitost vůle si uvědomujeme zvláště v situacích, kdy musíme překonávat překážky.

Volní proces má tři stádia:

  • první stádium začíná vznikem pohnutky

  • v procesu ROZHODOVÁNÍ dochází k volbě cíle. Protože dochází často ke střetávání různých pro a proti, bývá toto stadium označováno jako „boj motivů“. V podstatě se jedná o situaci intrapsychického - vnitřního konfliktu, rozporu, při němž jsme nuceni volit mezi různými cíli. Vnitřní konflikty se dělí na následující druhy:

1) konflikt mezi dvěma kladnými cíli, kdy jsou oba dva lákavé, ale nelze jich dosáhnout současně. Příkladem může být situace, kdy jste byl jako uchazeč přijat do dvou zaměstnání, která jsou pro vás obě atraktivní, ale musíte se rozhodnout pouze pro jedno.

2) konflikt mezi dvěma zápornými cíli, kdy volíme menší zlo. Mám zaplatit pokutu a nebo riskovat stíhání?

3) konflikt mezi kladnou a zápornou silou, kdy se touhy střetávají s rizikem nebo strachem. Mám se rozhodnout pro náročnou operaci a podstoupit riziko, že se nepodaří?

4) v praxi je ovšem častý několikanásobný konflikt kladných a záporných sil. Chci něčeho dosáhnout a zároveň se bojím, že to bude krach, chci zároveň získat úspěch a obdiv, ale mám strach z prohry a z posměchu.

Poslední dva typy vnitřních konfliktů během rozhodování jsou považovány za nejzávažnější, ale obecně platí, že všechny konflikty jsou náročné pro psychickou vyrovnanost osobnosti. Člověk by měl usilovat o umění řešit své vnitřní konflikty a jednat tak, aby se do nich nedostával.

Kromě vnitřních konfliktů se během našich rozhodování potýkáme s konflikty interpersonálními = mezilidskými, které je možné chápat jako spor nebo názorový střet mezi dvěma či více lidmi. Jedním z častým mýtů je názor, že v dobrých skupinách se konflitky nevyskytují. Konflikty jsou přirozenou součástí života, protože jejich podstatou je rozdíl. A přestože v jeho průběhu prožíváme řadu nepříjemných tzv.negtivních emocí (strach, vztek, agresivitu, nejistotu). Konflikty s sebou přinášejí také pozitivní prvky. Jsou zdrojem změn, vedou k přehodnocení vztahů a stanovisek a k uvolnění napětí.

Je zajímavé vědět, že společnost se posouvá především skrze mezilidské konflikty – pokud jsou řešeny dobře – jdeme vpřed, pokud – špatně – propadáme se.

Druhá fáze volního procesu končí rozhodnutím se pro určitý cíl a volbou cesty k jeho dosažení.

 

V posledním stadiu jsou realizována rozhodnutí. Pro zdárný průběh rozhodnutí – je důležitá kontrola průběhu i dílčích výsledků. To vyžaduje schopnost rozeznat a posoudit správnost výkonů a kontrolu provádět vytrvale a důsledně.

 

Mnohdy je nutné při realizaci cíle překonávat překážky. Je třeba vynaložit velké úsilí, překonávat únavu, odolávat nabídkám druhých lidí i vnitřním motivům, které mnohdy lákají rychlejším a bezbolestným cílem.

V průběhu realizace rozhodnutí se může objevit frustrace, kterých je každodenně mnoho. Je pro každého z nás důležité naučit se frustracím nepodléhat. K dočasnému zachování psychické rovnováhy nám pomáhají obranné mechanismy, kterými obvykle reagujeme na náročné životní situace doprovázené negativními emocemi, zejména úzkostí. Bylo popsáno mnoho obranných mechanismů – k těm nejznámějším patří :

  • vytěsnění, sublimace, regrese, potlačení, racionalizace, reaktivní výtvor, projekce, intelektualizace

Tyto mechanismy stresovou situaci nemění, mění však způsob, jakým ji vnímáme, protože obsahují prvek sebeklamu a tím nám paradoxně pomáhají překonat nepříjemné situace, dokud se s nimi nejsme schopni vyrovnat přímo. Používáme je občas všichni a pokud jsou pužíváné pouze v prvních fázích vyrovnání se se stresem, lze je považovat za užitečné. Projevem špatného přizpůsobení osobnosti jsou tehdy, pokud se stanou převládajícím způsobem reagování na problémy.

Za další, neméně náročnou životní situací je považována deprivace. Je to stav strádání, kdy některá z významných lidských potřeb není uspokojována dostatečně dobře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu. Tato zkušenost, zvláště, pokud k ní dochází v raném dětství v citlivých obdobích může nepříznivě ovlivnit další vývoj jedince.

Volní procesy a vlastnosti nejsou vrozené, ale formují se v průběhu života výchovou, ve styku s požadavky a nároky prostředí.

Jak vidíme schopnost - „rozhodovat se“ - je poměrně náročná dovednost, na kterou má vliv především mnoho našich zkušeností s druhými a se sebou samým.

Pokračování příště ......

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Brigita Vimrová

Jméno
Brigita Vimrová

Profil

Je vdaná, má tři děti. Vlastníkem firmy VICTORY - Brigita Vimrová. Dobrovolným pracovníkem a členem  AC Chomutov, kde je organizátorkou pravidelných měsíčních setkání pro ženy (Zadáno pro dámy, jINá žena), vede biblickou skupinku pro ženy a podpůrnou skupinu pro lidi v problémech (Bod obratu). Je členkou občanského sdružení Solid Ground, pod kterým slouží v mateřském centru  (Klub u broučka). Přednáší na různých křesťanských setkání a je občasnou kazatelkou na bohoslužbách.

Poslední komentáře