Velká rozhodnutí - část druhá. Brigita Vimrová

Za podstatné považuji, že u rozhodování uplatňujeme svoji vůli – a to je opravdu to jediné, co můžeme Bohu dát.

Otázku: „ Kdo jsem já?“ jsme si asi položili všichni. Ale jen málokdo z nás se zná v pravdě či opravdově. Mnohdy máme o sobě falešné a zkreslené představy. A právě v našich rozhodnutích bývá naše skutečné já zjevováno. Pozor, nemluvím o chybách – chybných rozhodnutích, ale o procesu rozhodování, o motivech, o postojích, o kriteriích, o našich hodnotách. Chyby jsou sice velmi nepříjemné, drahé a bolestné, ale jsou také nevyhnutelné. A skutečně platí, že chybami se člověk učí – to je velká věc – když se z chyb umíme poučit.

Dnešní myšlení je ovlivněno tezí vychováváme k umění...., ale daleko přirozenější je teze, že umění vychovává nás. Nejsme vzdělanější tím, že máme plno znalostí – to jsme spíše podobni encyklopedii – vzdělanější jsme tím, že více toužíme, necháme se povznést, dovolíme si nahlédnout hlouběji... usilujeme o pravdivé sebepoznání a neutíkáme před kritikou, která nás může donutit k sebereflexi.

Nyní se dostávám k jádru tohoto článku s názvem: „Velké rozhodnutí“. Někteří z nás řeší např. otázku : „Zda mám podnikat dál, když se mi dlouho nedaří?“ Nebo „Jak překonáme odcizení v našem manželství?“ (zda se nemáme raději rozvést?) či „Máme dávat dětem kapesné nebo nedávat?“ „Vzít si úvěr či nikoliv?“ „Propustit svého zaměstnance nebo ne?“ „Změnit strukturu firmy a jak?“ „Mám prodat dům když se mi nedaří, abych zaplatil dluhy?“ apod. Každý z nás musí dělat rozhodnutí a mnohdy velké neboť právě to moje rozhodnutí bude mít následky pro mnohé lidi a pro další situace. Nikoho z nás nepřekvapí informace, že za naše rozhodnutí neseme zodpovědnost a za velké rozhodnutí, které následovně ovlivní mnoho dalších neseme pochopitelně také velkou zodpovědnost. Pokud se rozhodujeme, musíme používat vůli a abychom ji mohli použít, musíme ji znát. Ježíš v Getsemane znal svoji vůli, On nechtěl na kříž, ale také znal vůli svého Otce a uměl se jí poddat. „Ne moje vůle, ale tvoje ať se stane!“ Toto Ježíšovo prohlášení je v našich životech ústřední myšlenkou a jsme toho schopni dosáhnout, až když známe SVOJI vůli!

 

Zkusím shrnout tento text: pokud chci tvořit, musím se ROZHODOVAT a neodkládat na neurčito především Velká rozhodnutí. V mých rozhodnutích se odráží mé hodnoty. Jsou to láska, víra, pravda, svoboda? Vím co chci já? Znám svoji vůli? Když vím co chci já, umím své chtění, které působí skutečné činění, vydat Bohu a toužím po poznání Jeho vůle? Dokážu uchopit, že Jeho vůli mohu přijmout jen svojí VÍROU? Vím (že vím), že když udělám chybu a přijde pocit tíhy a viny, je jedinou možností přijmout na pocit viny Boží MILOST? Konkrétní chybu lze někdy nahradit, můžeme se z ní poučit, ale nemůžeme ji odčinit ze své síly, svým úsilím. Vinu přemůže jen milost!

Už jsme zmínili, že rozhodnutí souvisí s vůlí.

Poznávat Boží vůli vyžaduje pokoru a pokoru předchází vlastní sebenáhled, ochotná sebereflexe. C.S.Lewis v knize „K jádru křesťanství“ výstižně popisuje pokorného člověka: „Pokud potkáte skutečně pokorného člověka, nejspíš si po setkání s ním nebudete myslet, že je pokorný. Nebude vám totiž v jednom kuse povídat, že je nikdo (protože člověk, který neustále tvrdí, že je nikdo, se ve skutečnosti až obsedantně zabývá jen sám sebou). Ze setkání s osobou, jež má opravdovou pokoru, si nejspíš zapamatujeme to, jak silně jsme ji zaujali my sami. Podstatou pokory totiž není myslet si o sobě moc nebo málo, nýbrž myslet na sebe méně....“, a to předpokládá znát se.

Pokora je ctnost, vlastnost, která nám dodává odvahu věřit v Jeho vůli a následně konat rozhodnutí směle, odvážně a s odhodláním nést všechny následky. Sám apoštol Pavel nás šokuje a ohromuje svým výrokem v 1.listu Korinským: (parafrázuji) „Nezáleží mi na tom, co si myslíte a nezáleží mi ani na tom, co si myslím já.“ Pavel zde tvrdí, že dorazil do bodu, kde na sebe jeho JÁ neupozorňuje víc než jakákoli jiná část těla. Dosáhl úrovně, kdy na sebe nemyslí. Ať udělá něco špatného nebo dobrého, se sebou samotným si to již nespojuje, neboť se sám zná v pravdě, ví co chce a své chtění vydavá svému Bohu, kdy vírou přijímá JEHO vůli.

Opakem pokory je pýcha. C.S. Lewis zdůrazňoval, že pýcha je ze své přirozenosti soutěživá. Soutěživost se skrývá v jádru pýchy. Lewis říká: „Pýcha se neraduje z toho, že něco má, ale jen z toho, že má víc než ten vedle. Říkáme, že lidé jsou pyšní na to, že jsou bohatí, chytří, hezcí, ale není tomu tak. Jsou pyšní na to, že jsou bohatší, chytřejší či hezčí než ti druzí.“ Jinými slovy – jsme pyšní, že jsme úspěšnější, inteligentnější či hezčí, než někdo jiný. A pokud se ocitneme v přítomnosti člověka, který je úspěšnější, inteligentnější či hezčí než my sami, ztrácíme ze svých vlastností veškeré potěšení. Je to proto, že v těchto vlastnostech není žádné potěšení, jsme na tyto vlastnosti jen pyšní. Pýcha je potěšení z toho, že máme víc než druhý.... Není to nic víc! Pýcha nepřináší uspokojení a proto naše „pyšná rozhodnutí“ nikdy nenaplní naše srdce pokojem, protože pyšné rozhodnutí je založeno na SOUTĚŽI!

Všemohoucí Hospodin o sobě říká: „Jsem, který jsem. Ježíš Kristus o sobě říká – Já jsem.“ A kdo jsem já?

Nejpřirozeněji se poznáváme skrze interakce s druhými a především s Bohem. Kéž každý z nás nalezne odvahu odhalovat svá tajemství a kéž každý z nás touží po tajemstvích Božích. Kéž se vždy „rozhodujeme“ pro život.....

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Brigita Vimrová

Jméno
Brigita Vimrová

Profil

Je vdaná, má tři děti. Vlastníkem firmy VICTORY - Brigita Vimrová. Dobrovolným pracovníkem a členem  AC Chomutov, kde je organizátorkou pravidelných měsíčních setkání pro ženy (Zadáno pro dámy, jINá žena), vede biblickou skupinku pro ženy a podpůrnou skupinu pro lidi v problémech (Bod obratu). Je členkou občanského sdružení Solid Ground, pod kterým slouží v mateřském centru  (Klub u broučka). Přednáší na různých křesťanských setkání a je občasnou kazatelkou na bohoslužbách.

Poslední komentáře