Stres! Co s tím?

Vnímáte na sobě utlumenou vášeň? Cítíte podrážděnost a neschopnost projevovat své city? Máte nedostatek energie a nezvládáte už dávat? Budíte se se špatnou náladou nebo trpíte během dne jejími prudkými výkyvy? Prožíváte nervozitu a ta vám bere trpělivost? Nejste schopni se přizpůsobit požadavkům své rodiny, o kterých jste ale uvnitř sebe přesvědčeni, že jsou oprávněné? Ztrácíte zájem o vztah s partnerem? Napadá vás myšlenka, že se to všechno sype, je toho na vás moc a nemáte dostatek podpory ze strany svých blízkých?

Pokud jsou vám tyto otázky nějak známé – pak asi trpíte dlouhodobě stresem.
Možná to i víte, ale co pro vás může být zajímavé je, že i dnes v této uspěchané, nestabilní době je příležitost žít svůj život vyrovnaně, spokojeně, nenuceně a svobodně. Je fér si přiznat, že zřejmě nezměníme tolik okolnosti, ovšem máme téměř absolutní moc měnit své postoje, motivy a touhy.

Slovo „stres“ dnes hojně v naší mluvě používáme. Ovšem spíše jako výmluvu pro případný neúspěch, nepřiměřené emocionální výpady či pro nevhodné chování a jednání.

Stres se překládá jako napětí, tlak nebo funkční stav, ke kterému dochází tehdy, když je organismus vystaven mimořádným podmínkám. Podle této definice je stres zdravým mechanismem pro přežití v nebezpečné situaci, nelze ho ale prožívat celé dny, týdny, měsíce a roky. Důvod je jednoduchý - tělo není pro trvalý stres stvořeno. „Svět“ má ale vystresované lidi vlastně rád, neboť když jsi ve stresu, máš jasnou mysl, velký a okamžitý příval energie, zostří se ti smysly, zvýší se ti výdrž a síla, ale to vše za cenu, že je ti dočasně odebrána energie z jiných tělních systémů. Vysokých výkonů jsme schopni dosahovat jen po omezenou dobu. A tak nás náš životní styl, mnohdy pracovní nasazení ždíme, vycucává a huntuje. My se snažíme obstát při všech těch výzvách a nenápadně nám uniká podstata toho, pro co vlastně žijeme, co je tím naším smyslem bytí. To první co nám přijde brzy na mysl je, že „už“ nejsme šťastní. Pak začínáme hledat nějaké konkrétní viníky, protože obviňováním si ulevíme od vlastních pocitů viny, od strachu a od zodpovědnosti. Obviňování neřeší naši situaci – jen nám zdánlivě uleví a my můžeme „jet“ dál. Ovšem výsledkem obviňování je jen bezradnost - a hlavně ta vztahová je pro naše srdce časem neúnosná a my můžeme dospět do bodu, kdy trpíme i nevysvětlitelnými stavy úzkosti, depresí nebo syndromem vyčerpání. To vše je vždy řešitelné. Problém bývá ochota s tím něco dělat. Nejčastější radou odborníků bývá moudrá věta: „Změňte svůj životní styl.“ Častá odpověď zní: „To nejde.“ A co bývá motivem pro tuto odpověď – jen strach. Strach je jako emoce přirozenou reakcí na něco neznámého. Každý z nás bude strach během svého života mnohokrát prožívat, proto jsou klíčové naše postoje - ty souvisí s našimi hodnotami, ty souvisí s naší kulturou a z té vyplývají naše normy, které ovlivňují naše touhy. Postoje představují naše pozitivní nebo negativní hodnocení a reakce vztahující se k osobám, k objektům, skupinám, situacím a k dalším aspektům světa a mnohdy bývají plné předsudků. Předsudek je předem zformovaný, zafixovaný postoj k nějakému objektu projevující se bez ohledu na individualitu nebo povahu tohoto objektu. Předsudek je forma agrese a z mnoha předsudků máme my sami vybudovány své vlastní postoje. A tak se točíme stále v kruhu, vše je pořád dokola. Jen se trochu uleví – hned se zase přitíží. Jen vyřešíme jeden problém, objeví se druhý a vše si je nějak podobné. Jsme z toho unavení, zklamaní, nedocenění a hlavně se v tom cítíme osaměle. Modlitby nepomáhají, rodina je nespokojená, služba neroste a v práci je to střídavě tak či onak. Po pár letech takového života se ozve „zdraví“. Dlouhodobý stres totiž v první fázi narušuje trávení a hned v té následující oslabuje imunitní systém a tak vás bolí žaludek, špatně trávíte a hlavně kde co chytnete, rýmu už neléčíte týden, ale dva a sotva ji přeléčíte, je tu znova apod. Kritický nadbytek stresových hormonů také vyvolává nečekané, prudké bolesti hlavy, podílí se na vysokém krevním tlaku, podporuje alergie a způsobuje např. syndrom chronické únavy.

Přesně to bývá výsledkem našich životů. Stres se projevuje na těle – únava, nemoci, na psychice, kdy naši duši provází úzkost, strach, hněv, napětí, nespokojenost, marnost a beznaděj a v chování, např. se přejídáme, nebo hladovíme, používáme ve větší míře alkohol, cigarety, úlevové léky, atd. Vypouštíme páru tím, že se s někým hádáme, urážíme ho a obviňujeme, nebo se stahujeme do ústraní, pravidelně vyhledáváme virtuální vztahy, pornografii nebo jdeme do nových „zakázaných“sexuálních dobrodružství – zde totiž přebíjíme stres stresem a to funguje poměrně dlouhou dobu. V přemáhání stresu stresem se také falešně osvědčila zamilovanost, která umí vítězit asi tak dva roky a poté se „složíme,“ někdy i celé rodiny.

Mám naději, že jsem vás tímto výčtem daně, kterou platíme za dobrovolný stres, rozrušila.
A nyní nám nabízím možnosti účinného boje. Podstatné je, zda jsi žena nebo muž. Hospodin nás totiž ve své neskonalé moudrosti stvořil odlišně a to každou buňkou těla. Na naše vzájemné reakce má významný vliv prostředí, v němž žijeme, výchova i vzdělání, ale to, jak reagujeme na stres, to máme pevně zakódováno v našem mozku.

Zbraně ženy pro boj se stresem

Ženy se potřebují sdílet (intenzita je individuální, ale potřeba je skutečná), potřebují se dělit (o své názory, pohledy, postoje, zkušenosti, o věci, o lásku, o sebe), potřebují komunikovat (slyšela jsem výsledky nějaké studie, kde se předpokládá, že muž dokáže naplnit potřebu ženy v oblasti komunikace cca z 10% - nejde jen o množství slov a častost, ale především o formu, o témata, o naslouchání), ženy potřebují pocit bezpečí (ovšem ani ten jim muž plně nezajistí – tato potřeba je i potřebou duchovní, ale muž svým nadhledem, odvahou zabezpečovat svoji rodinu, svoji podporou a povzbuzením k ženině pozici v manželství a mateřství je schopen tuto potřebu z velké části uspokojit), ženy potřebují důvěru (někomu věřit, že mě respektuje takovou jaká jsem, že mě má někdo rád), také potřebují mít kolem sebe krásu (plno doplňků - drobností, o kterých muži vůbec netuší k čemu jsou), ženě pomáhají komplimenty (drobné dárky, nečekané sms, pochvalné vyjádření o jejím vzhledu a schopnostech), ženy potřebují spolupracovat (rády mužům „pomáhají“, což ne vždy manželům plně vyhovuje např. rady žen do řízení automobilu, do způsobu a kombinování oblečení apod.), žena miluje pravidelnost (který den je přesně výplata, kdy a kam pojedeme na dovolenou, kdy a co koupíme do domácnosti), ženy rády pečují o domácnost (potřebují k tomu prostor a pomocníky – dnes nejčastěji ve formě kvalitních domácích spotřebičů, vhodného nábytku…), rády pomáhají druhým (nakupují dárky pro příbuzné a známé, navštíví kamarády v nemocnici, soucítí s cizím neštěstím, radují se z narození miminek…). Všechny tyto vlastnosti „vyživuje“ hormon oxytocin – hormon něhy a lásky, který se tvoří ve velkém množství u žen během porodu, kojení a u obou pohlaví se tvoří při orgasmu. Právě tento hormon je velmi účinný v ženském boji proti stresu. Oxytocin klesá, cítí-li se žena nemilovaná, zanedbávaná, osamělá, nevyužitá a vzrůstá ve vztazích, v péči o sebe, o druhé, o děti, o potřebné, oxytocin podněcuje u žen pohlavní vzrušení a mateřské chování (i v případě, že žena nemá vlastní děti), také tlumí pocity strachu. Pokud ženu trápí nějaký problém, potřebuje o něm mluvit – neusiluje o to, aby to někdo řešil za ní, ale potřebuje to někomu sdělit, někomu komu důvěřuje, kdo ji má rád, kdo ji projevuje svůj zájem – právě takový rozhovor u ženy opět stimuluje tvorbu neurotransmiterů potřebných k tlumení stresu z daného problému. Muži i ženy mají v krvi obdobné množství oxytocinu, ale jen u žen tento hormon snižuje stres.

Zbraně muže pro boj se stresem

Mužům pomáhá zvládat stres správná hladina testosteronu. Pokud má muž hladinu tohoto hormonu nízkou je podrážděný, odtažitý, negativní a má sklon k lehkým depresím. Příliš vysoká hladina zase činí muže nezdravě agresivním. Testosteron je mužský pohlavní hormon, který má charakteristické znaky jako dominanci, stavbu těla, emocionalitu, agresivitu, hluboký hlas, soutěživost, výdrž, tvořivost, energii, sílu, intelekt. Muži produkují až 30x více testosteronu než ženy. Normální hladina testosteronu se pojí s pocitem úspěchu. Aby byl muž ve vztahu spokojený, potřebuje v něm být úspěšný! Muž se potřebuje cítit úspěšně v uspokojování potřeb své ženy. Obdiv ženy, projevená úcta, pochvala, ocenění ho nejen hladí na duši, ale působí proti jeho stresu, protože u něj stimulují produkci testosteronu. Úspěch ve vztahu měří muž spokojeností, úsměvem a sexuální aktivitou partnerky a právě tento pocit úspěšnosti udržuje v muži stálý a trvalý zájem o manželku. Uznání, upřímné odpuštění od ženy je jedna z nejpřínosnějších věcí, kterou může žena pro svého muže udělat. Testosteron během dne klesá – nejvíce ho má muž po ránu, po důkladném odpočinku a v průběhu denního řešení různých situací u něj klesá. Když muž během dne tzv. přepne a „řeší“ něco jednoduchého, pomáhá mu to srovnat hladinu testosteronu do normálu a poté je opět schopen se vrátit a řešit to nepříjemné, složité, těžké. Když muž vyhodnotí, že jeho práce skončila, přechází jeho mozek do režimu odpočinku a uvolnění (obvykle tím, že se vrátil domů a odemyká dveře od bytu). Muži mají domov spojený s odpočinkem. Je vskutku moudré vědět, že je to přirozená biologická potřeba mužů si po nějakém výkonu vždy odpočinout. V odpočinku se srovnává hladina testosteronu a po určité době je opět muž občerstven k novým aktivitám (zde pramení známý příchod mužů domů, kdy chtějí jídlo, gauč a noviny) – nejsou líní, jen regenerují síly svým způsobem.

Pokud se muž neuvolní a jeho příchod domů je pro něj spojený s další okamžitou aktivitou, bývá brzy náladový, mrzutý, podrážděný, anebo nejde rovnou ze zaměstnání domů, ale hledá si náhradní „svatyni“ k odpočinutí. Jelikož je mužský mozek uzpůsoben k soustředění se na jednu věc – je pro muže dobré, když ho žena nechá během řešení těžkostí o samotě, aby si pomyslně na chvíli zalezl do své jeskyně a mohl své problémy řešit. Pokud má muž tento respekt, po chvíli přepne a je schopen přesměrovat svoji pozornost na odpočinkovou aktivitu (ta je u každého muže jiná, nejčastěji to bývají noviny, natažení se na kanape, kniha, sport, televize, sex), během které se srovná jeho hladina testosteronu. Poté je muž připraven k dalším výzvám, bojům a zápasům, neboť úspěšně čelí stresu a jeho následkům. Muž, který se vnímá jako neúspěšný ve své péči o rodinu, ve svém milování, má po čase určitě nízkou hladinu testosteronu a je unavený, bez energie, bez nápadů, bez chuti na přirozený sex s manželkou a narůstá jeho strach a úzkost, v jejímž důsledku se začne bát dělat rozhodnutí a tím se u něj zvyšuje i riziko vzniku duševní nemoci.

Dovolte mi tento článek trochu shrnout.

Jsme stvořeni Bohem a On to vše geniálně vymyslel. Muž touží učinit svou ženu šťastnou a žena je šťastná, když je milovaná. To do sebe skvěle „pasuje“. Muž chce být ve vztahu úspěšným a žena je nejšťastnější, když chce muž naplnit její potřeby. Báječně se to doplňuje! Žena chce obdivovat muže – to ji silně přitahuje a muž potřebuje být obdivován – to ho motivuje. Úžasná shoda. Obě pohlaví přisuzují společnému sexuálnímu životu velkou váhu a opravdu pravidelný a uspokojující sex je jedním z největších darů spokojeného manželského života. A proč tato oblast tak často tzv. skřípe? Nebojujeme přirozenými prostředky proti stresu. Je totiž známo, že muži i zneužívají sex jako prostředek k uvolnění (pornografie, cizoložství, smilstvo, masturbace), ale většina žen, nemá zájem o sex, je-li ve stresu. Je-li žena schopna se uvolnit od stresu, pak je schopna si také plně vychutnat a prožívat sex. Je-li muž úspěšný v boji se stresem, vzbuzuje v něm jeho žena svojí péčí a spokojeností něhu a on je vášnivým i věrným milencem, kterého nejvíce těší orgasmus jeho manželky.

Jen nám všem připomínám Boží slovo na závěr: „Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům. Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ Toto je veliké tajemství, já však mluvím o Kristu a o církvi. Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.“ (Efezským 5, 22 - 33)

V úctě Brigita Vimrová

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Brigita Vimrová

Jméno
Brigita Vimrová

Profil

Je vdaná, má tři děti. Vlastníkem firmy VICTORY - Brigita Vimrová. Dobrovolným pracovníkem a členem  AC Chomutov, kde je organizátorkou pravidelných měsíčních setkání pro ženy (Zadáno pro dámy, jINá žena), vede biblickou skupinku pro ženy a podpůrnou skupinu pro lidi v problémech (Bod obratu). Je členkou občanského sdružení Solid Ground, pod kterým slouží v mateřském centru  (Klub u broučka). Přednáší na různých křesťanských setkání a je občasnou kazatelkou na bohoslužbách.

Poslední komentáře