Příběh o marnotratném synu - část II. O tom starším.......

 

Věřím, že jste pracovním vypětí nezapomněli staršího syna jednoho bohatého otce, který stál Ježíši za to, aby o něm vyprávěl. Raději si připomeňme část, která o něm vypráví :

Lukáš 15:25-32 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.

26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 27 On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´ 28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29 Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´ 31 On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"

Co lze z jednání staršího bratra vypozorovat?

  • Hněv - otec nejprve rozdělil svůj majetek a polovinu dal mladšímu ze synů. Ten jí prohýřil a po svém návratu mu otec dal právo znovu dědit, tudíž znovu dělil svůj majetek na polovinu. Jestli dobře rozumím, starší bratr přišel o polovinu své poloviny otcova majetku. Jeho hněv se jeví celkem logický.

  • Lhostejnost - pozoruhodná je také jeho reakce na dobrou zprávu o šťastném návratu velmi pravděpodobně změněného mladšího bráchy. Zdá se, že dětství spolu příliš neprožívali.

  • Pohrdání - velmi pravděpodobně starší z bratrů tím mladším pohrdal, což by napovídal jeho komentář bratrova jednání : „tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění.“ Nenazýval ho bratrem, jen synem (shodou okolností) stejného otce.

 

Pokládám si otázku, co stojí za těmito postoji. Co je jejich kořenem? Dle mého názoru PÝCHA . Podívejme se jí na zoubek.

Podle Wikipedie je Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby.

Jako první model pyšného jednání (a dost odvážný, přiznávám) se mi vybavuje klub Rychlých Šípů, dovolte mi vysvětlit. Rychlé šípy (dále jen RŠ) dělali vždy vše správně, poslouchali rodiče, byli rozumní, zodpovědní, moudře hospodařili, tvrdě pracovali, všechny účty platili zajisté včas....., zkrátka pravý opak nejenom bratrstva Kočičí pracky, ale i mladšího bratra z Lukášova vyprávění. Dle mého je naprosto v pořádku se takto chovat, jen houšť. Jenže Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka měli jeden problém. Jestli jste četli Rychlé šípy, dalo se to jen těžko přehlédnout. RŠ dělali vše lépe než ti ostatní a bohužel v jejich postoji bylo často vidět pohrdání těmi méně skvělými (RŠ je titulovali „plantážníci“ = ti méně dobří, až nedobří). Někteří plantážníci se i snažili polepšit, RŠ se jim snažili pomoci. Ale pokud ve svém úsilí napravit se (třeba nekouřit, pracovat, sportovat, nekrást, nosit kraťasy v únoru atp.) nevytrvali, domluv RŠ nedbali a selhali, byli odepsáni. RŠ byli podle svého soudu ti lepší, pro společnost hodnotnější, protože dělali věci správně.

Pokud jste Rychlé Šípy nečetli, pokusím se jako druhý příklad převyprávět Příběh o marnotratném synu resp. jeho starším bratru třeba takto :

(podotýkám, že jakákoliv podobnost s žijícími osobami kromě mé maličkosti, je čistě náhodná)

Bylo nebylo, nedávno tomu, v menším městě v srdci Evropy, zrodil se místní křesťanský sbor. Plný nadšených lidí, bez církevní minulosti a hledajících „správné“ cesty v mnoha situacích a konfliktech, často i nevyřčených, jenž soužití lidí přináší. Jeden ze zdrojů konfliktů v rodinách a společenstvích jsou peníze, majetek, resp. zacházení s nimi – jinými slovy - hospodaření. I v modelovém místním sboru byli ti „lepší“ a ti „horší“ správci. Nejlepší z lepších, který se jmenoval třeba Miroslav Dušín, opravdu tvrdě pracoval a moudře hospodařil. Výsledkem jeho snažení byl rostoucí dostatek, respekt a uznání od členů sboru. Miroslav podporoval mnohé aktivity, štědře obdarovával, pomáhal, radil, koučoval kromě jiných i Bohouše ....... Ach Bohouš. Ten několik málo dnů poté co sehnal peníze, bujaře nakupoval, bavil se, „žil naplno“ a zbytek měsíce býval bez peněz (je zajímavé, že „Bohoušové“ peníze vetšinou nevydělávají, ale shánějí). Mirka popisoval slovy „ten má prachů, a neumí si je užít“. Svůj deficit se snažil řešit půjčkami, mimo jiné i od Mirka. Ten zprvu rád pomohl v naději, že Bohouše změní a přivede jej na správnou cestu. Ale s postupem času a rostoucím dluhem přestal Mirek Bohoušovi pomáhat (cítil se i zraněný z Bohoušova výsměchu a odmítnutí).

Možná to zní trochu asociálně či nekřesťansky, ale Bible Mirkovo jednání nezavrhuje :

2 Tesalonickým 3:10-15 Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání. Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra.

Moudrá otázka je : Kdy dost (pomoci) je dost? To nechám nyní otevřené....... a vrátím se k tomu někdy příště a možná jinak.

Zpět k RŠ. Do této chvíle, řekl bych, byl problém k řešení a cílem pastorace jasně Bohouš. ALE : Ježíš řekl, že „z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka." Mar 7,21-23. A do Mirkova srdce se pomalu vkrádá zlá myšlenka : „Jsem lepší než Bohouš“. Protože dělal věci lépe (lépe  spravoval majetek, studoval, pracoval, lépe se oženil, vypadal ......... těch možných „lépe“ může být mnoho), začal si připadat lepší, hodnotnější a pohrdání Bohoušem téměř neodvratně následovalo. Berme na zřetel, že nenápadným „lépe“ a „jsem lepší“ to začíná a končit to může naplňováním významu pojmů lepší a horší rasa, což bylo možné vidět v nedávné historii i v naší zemi.

Jeden z rysů dnešní společnosti je SOUTĚŽ. Lidé soupeří v zaměstnání, podnikání, ve sportu, dokonce i v rozhovorech a debatách. Proč? Aby si dokázali kdo je silnější (např. v argumentech), chytřejší, šikovnější, zkrátka kdo je lepší. Ale lidé se čím dál častěji nespokojí (bohužel) pouze s tím, že něco umí nebo znají lépe, mnohdy jen proto, že byli v té dané věci obdarováni zhůry právě pro blaho těch druhých. Součástí vítězství bývá pokoření protistrany, vytrácí se velkorysost, úcta k soupeři, o žehnání nepřátelům ani nemluvě.

Proč se tak děje? Pravděpodobně proto, že s výhrou či prohrou mnozí spojují svou HODNOTU. Tu, kterou nezískali v rodinách, ve vztazích, od Hospodina. Tu, kterou zoufale hledají.

Existují slova, která synové a dcery potřebují verbálně i neverbálně slyšet od svých otců (zejména od nich) i matek. Třeba tato : Jsi můj milovaný. Jsem ve Tvém fan klubu, věřím Ti. Důvěřuji Ti. Mám Tě rád, tak jak jsi, i když Ti to nejde. Tohle se Ti fakt povedlo, jsi pašák.

Možná tato nebo jim podobná slova starší syn nikdy neslyšel. Z příběhu nevyplývá jestli mu je otec řekl nebo nikoliv. Každopádně je starší syn neslyšel, nepronikla dovnitř.

Příběh staršího z bratrů z 15 kap. Lukáše působí tak nějak neuzavřeně. Když byl mladší bratr na okraji propasti, rozpoznal to a vrátil se k otci. Starší bratr se otci vzdaloval a mluvil velmi tvrdě, plný hněvu. Otec ho neokřikl ani nenapravoval, ale oslovil ho „synu“ a ubezpečil ho o svém postoji přijetí. Použitím slov „tento tvůj bratr“ dle mého názoru jinými slovy řekl: „Jste bratři, oba jste moji synové a v podobné situaci bych se z tebe radoval stejně.“

Verš 31 On (otec) mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32  Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"

Kolik starších synů s velkou bolestí žije mezi námi. Jsou rozervaní odmítnutím, nepovzbuzením, tvrdostí, ponižováním ze svých rodin, zákonictvím, náboženstvím..... a navenek se to projevuje jako pýcha, tvrdost srdce. A když se pýchy a tvrdosti dotkne ŽIVOT, pokoří se.

Bůh Otec na starší syny nezapomněl.

Poslal Ježíše Krista, který byl a JE pomazaný Duchem Hospodinovým, aby přinesl chudým radostnou zvěst; byl poslán, aby vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, aby propustil zdeptané na svobodu, aby vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Lukáš 4:18-19

Ježíš řekl : „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení Janovo 3:20).

Jen otevři dveře a Ježíš vejde …..............

 

   

Informace o autorovi

Jméno
Pavel Vimr

Profil

Je ženatý, otec tří dětí, podnikající od roku 1991 ve službách a výrobě. Pavel vnímá povolání ke službě podnikatelům a manželským párům. Je také starším sboru AC v Chomutově. Své bohaté zkušenosti z podnikání uplatňuje na akcích pro byznysmeny, manažery a vedoucí, kde je častým řečníkem.

Poslední komentáře