Marta a Pepa

(9. článek ze série o Time managementu)

Ta naše Marta. Pracovitá jak včelička, peče buchtu, houpe miminko, vyřizuje telefonát a zvedá u toho mobil, přičemž otvírá dveře sousedce, která si přišla postěžovat na manžela. Prostě u Marty se stále něco děje. Vždycky perfektně uklizeno, přestože dvě malé děti stále protestují a znovu a znovu reorganizují matčiny pořádky, vylévají mléko a drobí, kde se dá. Příležitostně vezmou zmrzlinu a projdou se po obýváku, jindy vyběhnou před barák a skočí do první kaluže. Maminka se přece postará. A maminka se skutečně stará, pere dvě pračky denně, obíhá nákupy, aby vybrala dobré nabídky. Po večerech žehlí a dělá vrbu svým kamarádkám. Manžel Pepa jí doma moc nepomůže. Je podobný tip jako Marta. Dvě zaměstnání a ještě vypomáhá kamarádům s opravami prehistorických Škodovek. Musejí se pěkně ohánět, ale v podstatě je to i baví. Je to cvrkot.

Samozřejmě že i ve sboru kam chodí, udělají vše, co je potřeba. Jsou to praktičtí lidé a pastor se nemusí bát svěřit jim přípravu sborové neděle, výletu do hor či dětského tábora. Prostě ideální členové sboru. Věrní a pilní. Jen občas se stává, že Pepa při rozhovoru kouká do prázdna, jindy zase Marta při pastoraci radí dost zvláštní věci. Pastor si občas říká, co se to s Martou a Pepou děje. Tak fajn lidi a takové úlety. Nicméně návštěva u nich dopadne dobře, oběd chutná a výběr zákusků je jako obvykle úžasný.

Na modlitební to nestíhají, aby taky s takovým zápřahem, a s výzvou k postu je už staršovstvo také moc nezatěžuje. I když poslední dobou se pastorovi zdá, že to není, jak to bývalo. Zná je dlouho a ví, že byli horliví, přiváděli přátele do sboru a věrně se za ně modlili. Co se to jen děje. No, mají rádi cvrkot, ale není ho někdy přespříliš?

A je to tady. Marta se chytla s vedoucí chval Alenou. Trochu to přehnala. Říkat Aleně, že je líná, to není fér. Je mladá, a zdaleka nemá tolik zkušeností…

Tak co, Martičky a Pepové. Nevidíte se v tom tak trochu? Máte rádi cvrkot a říkáte si, že člověk se musí ohánět. To je v pořádku, lenost určitě není vaší vlastností. Ale nepřeháníš to občas?

Chvála, uctívání, tři dny v modlitbě? Kdy naposledy sis takto užíval před Pánem. Určitě nemáš tolik času jako za svobodna, také nebylo tolik závazků a povinností. Vzpomeň si ale na ty chvíle, kdy jsi prožíval vděčnost ze spasení, radost z odpuštění. Okamžiky, kdy ses radoval z Pána. Neztratilo se ti to? Neděle jsou fajn, skupinka ujde, ale co tvůj soukromý modlitební život. Kdy jsi naposledy četl dobrou knihu, která tě zavedla do Božích nádvoří. Jen u Božího trůnu jsme osvětlováni Božím světlem a proměňováni v plnost Kristovu.

Určitě dobře znáte Ježíšova slova Martě: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí." (Lk 10,41) Ježíš navštíví Martu a Marii a chce s nimi posedět. Samozřejmě, že se hodí ho řádně pohostit. Ale Marie jen sedí a poslouchá. Marta běhá sem a tam, stará se, aby všechno bylo tak, jak má být. A Marie si jen tak sedí. Nejprve si toho Marta nevšímá. Pak o ní zakopne a zavzpomíná, jak Marie už jako holka byla taková pomalejší. Po chvíli se Marta neudrží a vybuchne.

Milý příteli, nezodpovím ti otázku, kolik toho máš dělat a na kolik se máš starat. Pracovitost a zodpovědnost jsou křesťanské ctnosti a v podstatě ti docela fandím. Zdá se mi, že se lépe radí těm, co se přetáhnou, než těm co ani nevezmou za provaz. Taky ale vím, jak přepracovanost a ustaranost zavádí daleko od toho nejkrásnějšího a nejpodstatnějšího - od hlubokého, pokojného vztahu s Bohem. Když se člověk pustí do "závodu o život", máme děti, chceme se o ně postarat, chceme něco dokázat v práci, jde nám o lidi kolem nás… Můžeme udělat plno dobrých věcí.

Mohu-li zakončit nějakou radou, dovol mi tuto jednu. Hlídej si kurs. Hlídej si kurs svého života. Jednoduše si vědomě udělej čas na to, abys přehodnotil všechno, co děláš. Dobrá příležitost k tomu je o Vánocích či na konci roku. Také o dovolené máme čas vypnout a přemýšlet nad podobnými věcmi. Jde o to, abys za deset let nezjistil, že jsi někde úplně jinde, než jsi chtěl být. Třeba ses dobře postaral, ale tvoje děti to vůbec neocení, protože neměli doma tátu. Možná jsi udělal dobrou kariéru, ale úplně jsi pohřbil své obdarování chváliče.

Určitě není všem dnům konec, takže když zjistíš, že něco takového se stalo, můžeš povstat a změnit se jako ten chronický zakopávač, kterému v Přísloví říkají, že i když sedmkrát spadne, znovu povstane. (Přísloví 24,16).

Marto, Pepo, dejte si pohov.

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Břetislav Šípek

Jméno
Břetislav Šípek

Profil

je zástupcem organizace Kristus pro všechny národy ve východní Evropě, se kterou pravidelně pořádá konference a evangelizace v různých zemích Evropy. Břetislav spolu s manželkou Silvou podniká již více než 20 let v oblasti rozvoje nemovitostí. Má 2 dospělé děti – Janu a Filipa. Břetislavovou touhou je vidět mocné Boží působení a spasení hledajících v Evropě, které poslední dekády zakouší krví obmytá Afrika.

Poslední komentáře