Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš (Matouš 5:43-48)

Mt 5,43-48 Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

 
Zamyšlení 1.  
Bylo nebylo dlouhodobě jsme dodávali díly zákazníkovi s velkou perspektivou růstu a dobrou platební morálkou. Firma zákazníka byla se zahraničním kapitálem, výroba lokalizovaná v Čechách a spolupráce se slibně rozvíjela. Po několika letech začaly problémy, nejprve s platbami, které se stále opožďovaly a poté v komunikaci, která neprobíhala. Na mé otázky „kdy“ (myšleno zaplatíte), bylo nejprve odpovídáno “určitě, jen chvilku posečkejte”, později už druhá strana nezvedala telefony. Dlužná částka přesáhla milion korun a já navštívil zákazníka v jeho sídle. Kromě slibů a ujišťování jsem ničeho nedosáhl, jen jsem zaznamenal pěkné Audi a BMW na parkovacím místě firmy s rezervací – vedení. Rostl ve mně hněv a zloba, a mé modlitby za tuto situaci tím byly stále více “okořeněné”. V podstatě jsem tlačil na Boha, ať je potrestá a zařídí, ať zaplatí (možná v opačném sledu). Až jednoho dne jsem v Bibli narazil na výše uvedené verše z Matouše 5. Našel jsem si v Bibli další podobné pasáže (např. Lukáš 6,27-29) a nechal Boha k sobě mluvit. Ukázal mi ještě další verš - Jakub 1:19-20  „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.“
Krokem č. 1 byla má modlitba za Boží odpuštění vůči mně. Byl jsem usvědčený – vztek ani hněv není dobrým rádcem podnikatele. Krokem č. 2 bylo mé odpuštění vůči dlužné firmě spojené s žehnáním. A celá situace se jakoby “odšpuntovala.” Odpusťte mi ten výraz, ale výstižnější mě nenapadá! Požádal jsem ještě několik přátel za modlitby a po několika týdnech byl dluh uhrazený! Po dalších dvou letech daná firma zkrachovala, něco málo mi ještě dluží, ale “propustil jsem je v pokoji.” Neříkám tím, že máme zboží a služby darovat nebo nereagovat, když nám firmy neplatí. Bůh mi ukázal, že postoj druhé strany k placení a jejich “řešení” bylo špatné, ale nelegalizovalo to mé postoje hněvu, vzteku, kdy není daleko k proklínání nebo souzení.   
 
Zamyšlení 2.
Kde se vzala, tu se vzala, přišla světová hospodářská krize. Objemy aktuálních obchodů strmě padaly, o nových objednávkách raději ani nemluvit. Ve slovnících manažerů a majitelů se objevily výrazy pokles, propouštění, problémy s cash flow a ty nahradily věty: “Kde vezmeme lidi?”, “Nový úvěr pro rozvoj” apod. Nás krize postihla zhruba 50% poklesem objemu obchodů během tří měsíců. Na podzim roku 2008 jsem rozhodl o uzavření jedné provozovny, což bylo spojené s propuštěním několika desítek zaměstnanců. Provozovna nefungovala příliš dobře, trápili jsme se s nízkou produktivitou práce a častými krádežemi materiálu, dokonce i malých strojů. V areálu jsme byli v pronájmu, ostraha fungovala tak nějak, a škody z krádeží přesáhly 200.000,-Kč. Mluvil jsem s lidmi na provozovně a věděl jsem, kdo krade, ale kromě jednoho případu se mi nepodařilo nic prokázat ani někoho přistihnout. Předali jsme lidem výpovědi a během dvouměsíční výpovědní doby jsem řešil otázku, jak nevyplatit odstupné těm, kteří si ho již vybrali formou “naturálií.” Ptal jsem se Hospodina: “Proč mám dát odstupné a tím zaplatit dluhy lidem, kteří mě okrádali a i díky nim mám dluhy já?” Odstupné dosahovalo celkem k milionu Kč, což mohlo být v době recese a mého úvěru, který jsem horkotěžko splácel, až likvidační. Nerozuměl jsem tomu, přišlo mi to nefér a vnímal jsem hořkost. Bůh na mou otázku odpověděl: „Neřeš, jestli je to spravedlivé nebo není, zákon ti to nařizuje. Já dávám svítit slunce na dobré i zlé a ty udělej totéž.“
Zaplatil jsem tedy pracovníkům vše, co jim náleželo, a Bůh se postaral o další věci. Úvěr je splacený a daří se dobře. Jestli spolu souvisí tehdejší rozhodnutí a dnešní úspěch firmy? Přesně nevím, ale pravdou je, že co zaséváte, to také sklidíte.
 
V úctě Pavel Vimr   

 

Hezky napsané, na krizi

Hezky napsané, na krizi 2008 si moc dobře pamatuji....

   

Informace o autorovi

Jméno
Pavel Vimr

Profil

Je ženatý, otec tří dětí, podnikající od roku 1991 ve službách a výrobě. Pavel vnímá povolání ke službě podnikatelům a manželským párům. Je také starším sboru AC v Chomutově. Své bohaté zkušenosti z podnikání uplatňuje na akcích pro byznysmeny, manažery a vedoucí, kde je častým řečníkem.

Poslední komentáře