Konec manželství v Čechách?

Nedávno jsem v rádiu slyšela, že se 62% manželských párů v České republice rozvádí! V dostupných statistikách byl poslední údaj z roku 2004 a zde bylo oficiálně uvedeno 49%, kdy se rozvedlo 33,1 tisíc manželství. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří ČR mezi země s nadprůměrnou intenzitou rozvodovosti. Že by byl počátek 21. století koncem této posvěcené instituce? Možná nás napadne:„No, vždyť jsme ateistická země, poznamenaná 40 lety komunismu a tak nás toto smutné číslo má více motivovat k evangelizaci“. Údajně mezi křesťany se rozvádí 37% párů. Uvědomuji si, že čísla bývají zkreslená mnohými faktory, ale upřímně – vyděsilo mě to. Rozdíl je, že v „křesťansky smýšlejících“ rodinách se rodí více dětí – to je sice údaj pozitivní, ale v souvislosti s rozvodem, kdy děti zůstanou bez jednoho rodiče (křesťana), vnímám následky katastrofálně.

Čím to je? Lidé milující Boha, pravidelně navštěvující bohoslužby, čtoucí Bibli, modlící se z celého srdce, toužící po Bohu...těžce zvládají a dokonce neobstojí v požehnaném svazku, do kterého vstoupili dobrovolně a nadšeně, kde slíbili druhému člověku, že v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví ho budou milovat, ctít a nikdy ho neopustí, dokud je smrt nerozdělí a k tomu ať jim dopomáhá Bůh.

Když vidím zpětně své mnohé věřící přátele, kteří jsou dnes rozvedeni, nebo žijí odděleně či mají svá manželství už dlouhá léta v těžké krizi, musím zhodnotit, že to jsou páry, které měli a mnohdy stále mají vlivné postavení, a to i v církvi. Jsou mezi nimi pastoři, starší sborů, vedoucí chvál i ředitelé, učitelé, psychologové. Úspěšní, chytří, schopní, pracovití a charismatičtí lidé. Osobnosti, které mají velkou známost Božího slova.

Opět mě napadá otázka. Jak se to mohlo stát? Osobně jsem měla možnost s několika z nich mluvit a opravdu se mě hluboce dotýkalo jejich vnitřní zranění a bolest, kterou prožívali.

Ale zaskočilo mě velké množství reakcí typu:

“Vím, nezvládl jsem to, ale s ní se opravdu nedalo žít, snažil jsem se.“

„Náš sňatek jsme uspěchali a k svatbě jsme vlastně byli společenstvím zmanipulováni.“

„Já se tolik snažila, ale nerozuměli jsme si, cítím se zklamaná, vyčerpaná a podvedená.“

Za těmito větami obvykle všichni dodávali:

„Stále miluji Ježíše.“

„Chci začít znovu.“

„Je mi to všechno líto a vím, že ON mě chápe, rozumí mi a určitě mi odpustí, protože přece nejsem žádný pokrytec. Nedovedu a ani se nechci v církvi tvářit, že je vše v pořádku, protože to jsem navíc dělal/a/ dost dlouhou dobu.“

„Stále chci žít s Kristem, ale nemohu vystát svého manžela, svou ženu.“

„Také vím, že mi ON rozumí a časem mi dá nového partnera, s kterým budu šťastná!“

Svírá se mi žaludek od úzkosti a téměř nemohu dýchat, když slyším své milé bratry a sestry říkat tyto bludy. Ďábel je opravdu schopný a skutečně nás nikdy nenechá na pokoji (on chodí jako lev řvoucí a hledá, koho by lapil).

Vzpomínám na své první okamžiky mezi věřícími. Tolik jsem si už přála být sečtělá v Bibli, nestydět se nahlas modlit a naivně jsem si myslela, že jednou budu stejně jako oni tzv. „za vodou.“

Nyní vím, (pohybuji se v církevním prostředí 20 let, jsem 19 let vdaná, mám tři děti, můj muž je podnikatel, starší sboru, členem chválící skupiny a oba usilujeme sloužit našemu Pánu z celého svého srdce a z celé své síly), že na vedoucí a služebníky je tak silný tlak, že očividné hříchy jako je cizoložství, závist, pornografie, onanie, zpronevěra sborových peněz, podvody v účetnictví, lži a pomluvy jsou tak reálné, že mě neudivují, jen mi to je moc líto. Cítím, že muži i ženy touží žít tak, aby se to líbilo našemu Otci, ale s přibývajícími, společně strávenými roky v manželském svazku, prožívají častěji a intenzivněji prázdnotu.

Proč? Vždyť máme tolik informací, které jsou stále modernější a komplexnější, opírající se o nejnovější vědecké poznatky. Už obecně známe základy psychologie a jsme ochotní mluvit o depresivních stavech, o citové nestabilitě, hormonálních výkyvech atd. Naše znalosti jsou z historického hlediska opravdu mimořádné a mnohdy pravdivé.

Zdá se mi ale, že nějak moc mluvíme o citové nezralosti místo o NEZODPOVĚDNOSTI; o individuálním vnímání místo o SOBĚSTŘEDNOSTI; o emocionálním vypětí místo o NEOCHOTĚ ZMĚNIT SVÉ CÍLE (a třeba si začít hrát s vlastními dětmi); o workoholismu jako o fenoménu dnešní uspěchané doby místo o DISCIPLINĚ PŘI PLÁNOVÁNÍ ČASU a o NECHUTI INVESTOVAT DO VLASTNÍ RODINY, protože mezi námi, tam kariéru neudělám a tudíž mi to nepřinese ani peníze, které „moje rodina potřebuje,“ ale především nezískám tolik očekávané a pro „moje sebevědomí“ potřebné uznání. Místo slova HŘÍCH častěji volíme „pochopitelné selhání.“

Manželství je vztah dvou lidí a Písmo jej nazývá velikým tajemstvím. Je to naše přirozená touha po intimitě - být někomu blízký. Vztah je ale především služba, kde by motivací měla být SKUTEČNÁ, BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA a ta je výrazem nejhlubšího ocenění druhého člověka, kdy si intenzivně uvědomuji jeho touhy. Nás však ovládá sobectví a strach. A SLUŽBU vnímáme jako příkaz „dělej, co je správné“ a příliš nám to nefunguje – žít z vlastní síly nevydržíme. Možná jen hodně „silní jedinci,“ tzv. zákoníci. Potřebujeme toužit po vnitřní změně a dovolit Pánu Bohu, aby se k nám mohl přiblížit. Před NÍM nemusíme skrývat své vady charakteru, ON nás miluje celé a JEHO přítomnost nás proměňuje. Boží láska miluje i to, co není hodno lásky a je tak čistá, svatá a zázračná, že tvoří to, co je zamilováníhodné.

Ráda bych se pokusila zčásti definovat nejčastější omyly, které ničí manželství:

Omyl první: Máme nereálná OČEKÁVÁNÍ a klademe důraz na vlastní naplnění a štěstí. To nás ale vede k vnitřnímu vyhoření a pocitu, že nežijeme tak, jak jsme si představovali. Bible nás vyzývá, abychom umírali sami sobě, a slibuje nám, že teprve až opustíme svůj život, nalezneme ten SKUTEČNÝ. Chce to opravdu kus odvahy, protože média nám stále připomínají, abychom byli spokojení, úspěšní, radostní a měli vše, co chceme a to nejlépe hned. Kristus říká: „Jen buď POSLUŠNÝ, hledej Boží království a vše ostatní ti bude přidáno.“ Své plány a cíle nehodnotíme podle Písma, ale podle toho, jak se budeme cítit. Máme tendence k MANIPULACI (jinými slovy přikládáme velký význam tomu, abychom právě „my“ byli spokojení).

Omyl druhý: Nejsme OCHOTNÍ RESPEKTOVAT, že muž a žena jsou dvě rozdílné bytosti. Původně byli stvořeni jako jeden člověk a Hospodin se rozhodl, že toto své stvoření rozdělí na dva rovnoprávné lidi a skrze manželství je opět spojí v „jedno.“ Muž a žena se vzájemně doplňují a obohacují, učí se jeden od druhého, neboť je každý JINÝ. Vztah muže a ženy by měl být založen na respektu a úctě, nikoliv na pochopení a porozumění. To je dle mého názoru vyčerpávající. Vede to spíše k velkým nedorozuměním. Muž je ve svém uvažování více hlavou a žena srdcem.

Omyl třetí: Býváme NEPOZORNÍ a to především v praktických věcech. Například žena požádá svého manžela o kávu. On to slíbí, ale v momentě zapomene, protože právě začal v televizi fotbal. Naopak muž během dne něžně vtipkuje o nočních milostných hrátkách a manželka si klidně večer usne při uspávání dětí. Po pár letech se dopracujeme k přesvědčení, že mu (jí) už na nás nezáleží.

Omyl čtvrtý: LENOST, HRDOST a EGOCENTRISMUS jsou civilizační chorobou. Po nějakém čase začneme být líní dělat věci společně a dokonce se nám přestane chtít vypadat kvůli tomu druhému hezky, zkoušet nové věci od dobrého jídla až po manželský sex.

Omyl pátý: Ozve se v nás sebelítost a SOUTĚŽIVOST, touha po vítězství a také hrdost trvat si na svém. Jé a co teprve realizovat „doma“ omluvy a prosby za odpuštění, když i on (ona) to také „nedělá“ „Tak proč stále jenom JÁ?“

Omyl šestý: A snad nejhorší je NEVDĚČNOST. Býváme velmi kritičtí k nedostatkům našeho partnera a opravdu málo oceňujeme jeho přednosti. Přitom na začátku našeho vztahu jsme si byli jistí naší láskou a věřili jsme, že spolu zvládneme všechno a budeme si oporou v těžkých časech. Možná, ale zapomínáme, že oporu a pomocníka potřebuje náš protějšek každý den. Jak často považujeme svého milovaného za SAMOZŘEJMOST a slova díků a ocenění už přece neříkáme, snad z obavy, abychom se neopakovali. Chlácholíme se tím, že ona přece ví, že se mi líbí a on si je jist, že ho mám ráda. Slova obdivu a uznání, pochvala a pozornosti jsou pro vztah nutností. Můj muž se nemusí zrovna stát ředitelem celého vesmíru, abych ho pochválila za pomoc při běžném úklidu nebo mu poděkovala za krásné milování včera v noci, ale poté se bude jako ten ředitel cítit.

Obecně platí, že mužova sebeúcta roste z OBDIVU ženy a ženina sebejistota těží z POZORNOSTI muže.

Tvoje žena nemusí být vždycky dokonalá, abys jí ujistil, že pro tebe je stále překrásná, jsou to maličkosti, drobný dárek, dobrá večeře, mnoho obdivuhodných slov o jejím těle (Píseň Písní), horký čaj do vany, když je po celém dni unavená. Bude potom prožívat hluboké uspokojení a ráda se ti oddá.

Jsou to obyčejné věci, které se nás silně dotýkají. Obecně platí, že mužova sebeúcta roste z ženina OBDIVU a ženina sebejistota těží z mužovy POZORNOSTI.

Náš úspěch v zaměstnání nebo ve službě není znamením, že jsme skvělými manželi a báječnými manželkami. Hezká a svobodná manželství logicky prochází krizemi, ale vždycky je překlenou a to jen proto, že chtějí a věří v manželskou svatost a doufají v milost. Dobrým partnerem budeme pouze s pokorným srdcem člověka odhodlaného odpouštět, jehož prioritou je sloužit své rodině, usilovně hledajícího naplnění svého vnitřního bezpečí u našeho Všemohoucího Boha. Rodina nemůže uspokojit naše nejniternější potřeby, jen nám usnadní je hledat u Hospodina. 

Prosím, přehodnoťme své cíle, ztišme se před naším Pánem a neusilujme svá partnerství nábožensky vydržet a přežít, ale UŽIJME si je!

Dejme tomuto světu a novému století naději, víru a lásku k této posvěcené instituci, nazvané MANŽELSTVÍ.

V úctě Brigita Vimrová

Rozvodovost:

děkuji

děkuji

Děkuji za moudrý článek

Dobrý večer,
k tomuto článku můžu říci jen Amen, protože sám se jako věřící rozvádím s dříve také věřící manželkou a zde popsané důvody rozvodů i udržení manželství (které jsme bohužel nepraktikovali) jsou velice přesné kořenové důvody.
DĚKUJI A DOPORUČUJI K VYUČOVÁNÍ O MANŽELSTVÍ.
H.M.

konec manželství v čechách...

Se vším souhlasím !!!
satan se opravdu snaží rozbít křesťanské rodiny !!!
...ale snažím se dostatečně JÁ ??!!nedávat mu možnost,aby se mu to povedlo ?
Jsem vdaná 28 let,mám pracovitého a dobrého manžela,otce našich dětí i milovaného dědečka naší 5-leté vnučky...
Ten článek jsem četla několikrát,a musím říct-mám co v našem vztahu vylepšovat.Dobré slovo,pochvala,poděkování nebo pohlazení nás nic nestojí,ale pro toho druhého hodně znamená.
V dnešní době se svátost manželství ponížila na "papír",který
k žití dvou lidí nepotřebujeme,propaguje se žití "na hromádce". Rodí se děti !jakoby! svobodným matkám,mají ze sociálky výhody,ale na hromádce dva příjmy.Když se dcera vdávala,kamarádky ji od toho odrazovaly,že je hloupá- jako vdaná bude mít míň peněz...Ona odpověděla:my oba chceme,aby se naše dítě narodilo do rodiny,kde k sobě budeme patřit a to i tím,že budeme mít stejné příjmení.
Dnes je vše naruby..manželství finančně potrestáme a těm kdo žijí v hříchu a navíc podvádějí,tak těm přidáme !!
Díky za všechny,a hlavně za mladé lidi,kteří mají ke svátosti manželství respekt a úctu.
E.H. AC Břeclav

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Brigita Vimrová

Jméno
Brigita Vimrová

Profil

Je vdaná, má tři děti. Vlastníkem firmy VICTORY - Brigita Vimrová. Dobrovolným pracovníkem a členem  AC Chomutov, kde je organizátorkou pravidelných měsíčních setkání pro ženy (Zadáno pro dámy, jINá žena), vede biblickou skupinku pro ženy a podpůrnou skupinu pro lidi v problémech (Bod obratu). Je členkou občanského sdružení Solid Ground, pod kterým slouží v mateřském centru  (Klub u broučka). Přednáší na různých křesťanských setkání a je občasnou kazatelkou na bohoslužbách.

Poslední komentáře