ZASLÍBENÁ ZEMĚ II. – jak jsme formováni

 

„Pokud jsem se za všechna ta léta něčemu naučil, je to poznání, že každý člověk má své poslání. Někteří lidé jsou rození organizátoři. Jiní jsou skvělí řečníci. Další umí poradit. Jakmile se kterýkoli z nich ujal úkolu, který mu nepříslušel, odvedl nejen podřadnou práci, ale navíc bránil člověku, který byl pro daný úkol daleko lépe vybaven energií, citem i schopnostmi.“ (D.Shakarian)
 
Minule jsme si přiblížili některé principy a zvláštnosti zaslíbené země v obecné rovině. Dnes se budeme zabývat tím, jak objevit svoji vlastní zaslíbenou zemi, neboli svoje konkrétní životní poslání.
 
S Izraelem jednal Pán Bůh především jako s národem. S námi, i když jsme všichni součástí jednoho Těla, jedná víc osobně. (Vyplývá to z našeho přímého přístupu do Boží svatyně, který běžní Izraelci neměli). Proto i naše zaslíbená země bude osobní, pro každého jiná. Možná můžeme povědět, že tak jako každému jednomu z nás udělil Bůh konkrétní duchovní dar (I.Kor 7,7), tak i pro každého jednoho má určitý konkrétní úkol, poslání, záměr. A stejně tak jako jednotlivá duchovní obdarování se navzájem doplňují v rámci církve, jsou i naše jednotlivá životní poslání součástí velkého Božího záměru. Každý z nás má svoji roli ve Velkém příběhu. A z minula víme, že mimo zaslíbenou zemi nebylo možno efektivně a plně Boží záměry naplnit.
 
Naplnit ve svém životě Boží záměr pro mě znamená skutečně uspět, bez ohledu na to, jak se to jeví ostatním. Jan Křtitel zemřel násilnou smrtí a zdánlivě na vrcholu kariéry, ve skutečnosti ale až tehdy, když dobře připravil cestu pro Mesiáše. Apoštol Pavel na konci svého mnoha těžkostmi naplněného života prohlásil, že bojoval dobře a běh dokončil. A náš nejvyšší vzor, Ježíš Kristus, navzdory zdánlivému totálnímu krachu naposledy vydechl s výkřikem, že je dokonáno. Splnil svoje poslání. Podobných příkladů je v Bibli celá řada.
 
Není ale tak úplně snadné tuto svoji životní roli objevit. Zdaleka ne každý má v tomto jasno, ví proč je tady, kam jde a co se od něj očekává. Písmo říká, že těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a ne každý ji nalézá. Platí to i v případě hledání svého životního poslání. Jsem přesvědčen o tom, že k plnosti života, o němž mluví Ježíš v evangeliích ( „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“ Jan 10,10), patří i porozumění toho, co Bůh ode mě očekává (Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě – Př. 14,8). Někdy to vyžaduje z naší strany určité hledání, přemýšlení, zkoumání, doptávání se, ale také ztišení, zastavení, naslouchání. Obojí je v našem často hektickém životě nesnadné a vyžaduje to opravdu upřímnou touhu a ochotu k určité oběti. Cestou oběti ale museli jít všichni Ti, o nichž Písmo vydává svědectví, že jejich život měl smysl; Ježíš Kristus na prvním místě. Učedník není nad svého Mistra. Povzbuzením nám budiž, že kdo skutečně hledá, ten najde, kdo prosí, dostává a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
 
Je mnoho možností, jak nám může Bůh zjevit naši konkrétní životní cestu. V zásadě můžeme vidět dva základní způsoby, jak naši konkrétní zaslíbenou zemi objevit.  Oba se vzájemně doplňují a vytvářejí komplexní obraz.
 
Tím prvním je objevování toho, jak nás Bůh stvořil a vytvaroval. Vycházíme z přesvědčení, že nejsme jen nahodilým shlukem buněk, kusem záhadně oživlé hmoty, ale stvořenou bytostí, jejíž Tvůrce dobře věděl, co dělá. Tvaroval nás s určitým záměrem. Tvar tedy prozrazuje záměr. Jaký je náš tvar? *)
 
Předně každý jsme jiná Osobnost.
 
Žádní dva lidé na zemi nejsou stejní. Každý z nás je originál, má své specifické vlastnosti a přirozené schopnosti. Někdo je víc manuálně zručný, jiný zase raději nad lecčíms přemýšlí. Jsou lidé, jimž vyhovuje určitá rutina a pravidelnost, jiné to naopak ničí a potřebují různost a změnu. Jedni jsou víc tvůrčí, jiní jsou zase rození organizátoři. Někteří se přirozeně postaví do čela a jsou schopní jako vůdcové, pro jiné by vést druhé představovalo obrovské trauma. Jedni raději pracují po svém a samostatně, jiní jsou výkonnější v týmu a vyhovuje jim, když někdo určí jasná pravidla. Někteří jsou spíš víc orientováni do svého nitra, jiní naopak ven. Jsou lidé spíš rozumoví, jiní spíš zase dají na city. Jedni vnímají svět spíš smysly, druzí jsou víc intuitivní… krátce a dobře, vidíme, že Bůh je velmi kreativní.
 
To, jaká jsme každý z nás osobnost, není žádná náhoda či výsledek nahodilé kombinace genů našich předků. Žalmista píše, že Bůh byl při tom, když jsme byli utvářeni ještě v těle matky, a všechny naše dny již v té době byly zapsány v Jeho knize (Ž 139). On sám tedy utvářel naší osobnost a její poznání je důležitým ukazatelem pro naši životní cestu. 
 
Jak to udělat prakticky? Existuje několik systémů osobnostní typologie, které nám pomohou se v této oblasti zorientovat a „najít“. Nejčastější je klasické dělení do čtyř skupin podle různých kritérií: podle temperamentu (cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik), nebo podle stylu komunikace (naslouchání – sdělování) a orientace (výsledky - lidé), dále dle zaměření (logika – emoce), míry aktivity, vstřícnosti, dominance atd. Osobně je mi nejbližší typologie MBTI, která popisuje 16 konkrétních typů - tam už se přece jen člověk lépe „najde“ a výsledek má pro nás větší vypovídající hodnotu. Určitě stojí za to pro poznání sama sebe v této oblasti něco udělat. Jeden vysoce postavený manažer významné nadnárodní korporace řekl, že sebepoznání (= kdo jsem) je jedním ze základních předpokladů úspěchu.
 
To, čemu bychom měli také pozorně naslouchat, je naše vlastní Srdce.
 
O srdci mluví Písmo jako o nejhlubším nitru člověka, o jeho podstatě. Kromě toho, že je to místo, kde se setkáváme s Bohem, je to také zdroj všech našich motivů, toho, co skutečně rádi děláme a na čem nám doopravdy záleží. Zjevuje, nám, kdo doopravdy jsme - ne co si o nás myslí druzí nebo k čemu nás nutí okolnosti. Je to prostor, odkud pramení naše skutečné touhy, naděje, zájmy, sny i ambice. Je to naše srdce, které určuje, proč říkáme to, co říkáme, proč cítíme to, co cítíme a proč jednáme tak, jak jednáme. Neignorujme to, co nás zajímá. I v tom je totiž konkrétní Boží záměr. Lidé se příliš nevyznamenávají v  činnostech, které dělají neradi nebo které je nezajímají.
 
Na druhou stranu to, co nás zajímá, co děláme rádi, co je nám blízké – k tomu nás nikdo nemusí dvakrát vybízet, a také ani příliš kontrolovat. A zpravidla v tom nějak vynikáme – to, k čemu máme přirozeně blízko, to rádi a často děláme, čímž se v tom přirozeně také zdokonalujeme.
 
Když máme u něčeho srdce, nehledíme příliš na to, co z toho budeme mít. Jedna z klíčových otázek při hledání talentu zní: Co byste rádi dělali i bez nároku na odměnu?
 
Bible říká, že kromě síly (vůle), duše (emocí) a mysli (intelektu) máme Bohu také sloužit z celého srdce. Naplno, nejvnitřnější podstatou své bytosti. Neignorujme naše srdce, to, co nás dovede zaujmout, rozehřát, čemu se rádi budeme věnovat třeba i když jsme poněkud unaveni nebo jinak zaneprázdněni.
 
Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život (Př. 4,23).
 
Třetí oblastí jsou naše Schopnosti a silné stránky.
 
Každý nějaké máme, každý jsme v něčem dobrý. Někdo si jich je dobře vědom, jiný je možná musí z větší části teprve objevit, máme nějaké ale všichni. Najít a zaangažovat lidi, jejichž schopnosti a talent odpovídají potřebným činnostem, je dle mého soudu jeden ze základních klíčů úspěchu firmy či organizace. Bohužel ne každý manažer či vedoucí si toto plně uvědomuje. Ovšem, jak zjistil Gallupův ústav pro výzkum veřejného mínění při průzkumu 250 000 úspěšných lidí, „nejvýraznějších osobních úspěchů dosahovali lidé tehdy, když dokázali sladit svou činnost se svými silnými stránkami“.
 
„Bůh po tobě nikdy nebude chtít, abys věnoval svůj život úkolu, pro který nemáš obdarování. Na druhé straně schopnosti, které máš, jsou silným signálem toho, co po tobě Bůh asi v životě chce“ (Rick Warren, Proč jsme vůbec tady).
 
Bohužel, málokdo z lidí si dá tu práci o těchto věcech nějak komplexně přemýšlet. Podle jiného průzkumu prováděného Gallupovým ústavem na vzorku cca 2 000 000 osob 80% z nich odpovědělo, že nepoužívají pro práci, kterou dělají, své talenty a schopnosti (pracují v jiném oboru nebo na jiné pozici) a jejich práce je nijak nenaplňuje. Není to mrhání lidským potenciálem, hřivnami svěřenými Bohem? Jsem-li nucen pracovat způsobem, který neodpovídá mému temperamentu, vzniká nejen napětí a pocit nelibosti, ale vyžaduje to i mnohem větší úsilí a více energie, přičemž výsledky nejsou nejlepší.
 
Jak svoje silné stránky zjistit? Vezměte list papíru a udělejte si chvíli času (já vím, že ho teď právě nemáte, ale bez toho to fakt nejde). Napište si, v čem si myslíte že jste dobří. Možná toho z počátku mnoho nebude, ale to jen proto, že jste skromní. Pak přemýšlejte o tom, co se vám v životě povedlo nebo v čem se vám dařilo a hlavně si to všechno pište. Vůbec nemusí jít jenom o práci. Cokoliv, už od dětství. Důležitá je také zpětná vazba vašeho okolí. Za co vás lidé chválí? V  čem vás oceńují? Jaké úkoly vám svěřují? Zeptejte se na vaše silné stránky těch, jimž důvěřujete. Lidé v našem okolí často vidí to, co my si vůbec neuvědomujeme. Pak si všechny napsané body projděte a přemýšlejte nad nimi. Nezapomeňte na modlitbu – Bůh je ten, kdo vás zná úplně nejlíp. Někdy je třeba si dopřát víc času nebo toto cvičení po nějaké době zopakovat. Pokud jste to ale ještě nikdy nedělali, určitě objevíte věci, o kterých jste doposud neměli tušení.
 
To, co nás v životě utváří, jsou také naše Zkušenosti. Nejen před naším narozením, ale i po celý další život nás Bůh tvaruje. Všechno, čím jsem až doposud prošli, nás nějakým způsobem formovalo. Všechny získané zkušenosti, znalosti a poznatky můžeme smysluplně zúročit.
 
Co jsem se naučil nebo si odnesl ze své rodiny? Co mě nejvíc bavilo ve škole? Jaký byl můj dosavadní profesní život, kde se mi nejlépe dařilo, kde jsem byl úspěšný? Jaké jsou moje zkušenosti z duchovní služby a ze vztahu s Bohem vůbec? Samostatnou kapitolou jsou bolestné zkušenosti. Na ně bychom asi nejraději zapomínali, paradoxně nás mohou naučit nejvíc. Rick Warren říká, že Bůh nikdy neplýtvá zraněními. Bolestné zkušenosti, jimiž jsme prošli, mohou být významné pro náš další růst, směřování nebo službu druhým. Naše dosavadní zkušenosti představují často velký kapitál, který můžeme vysoce zhodnotit.
 
Pátou oblastí, která úzce souvisí s naším životním posláním, jsou Duchovní dary. Bible říká, že každý (znovuzrozený křesťan)má nějaký duchovní dar. Pokud jsi v této oblasti nejsme jisti, jsou dvě možnosti, jak duchovní obdarování objevit. Jedna z nich je rozpoznání církve. Ptej se zejména vedoucích a starších. Druhou možností je „průzkum bojem“. Zní to možná divoce, ale pokud například nikdy nezkusíš vést skupinku nebo vyučovat, nezjistíš, zda máš dar vedení či vyučování. Je třeba k tomu přistupovat s určitou vážností a modlitbou, ale bez strachu a obav. Učený z nebe nespadl. Je lepší udělat chybu, než nedělat nic.
 
Tolik poněkud stručně o pěti hlavních oblastech, jež nás nějakým způsobem formují. Příště se podíváme na druhý ze způsobů, jak objevit svoje životní poslání, a tím je osobní Boží povolání.
 
Pozn.: *) Částečně inspirováno programem S.H.A.P.E. (Shape = česky tvar - Spiritulal gifts = duchovní dary; Heart = srdce; Abilities = schopnosti; Personality = osobnost; Experience = zkušenosti), vytvořeného pastorem Rickem Warrenem a jeho spolupracovníky v Saddleback Valley Community Church, USA.

 

Odpovědět
Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
   

Poslední komentáře