Bohatí a chudí

Příroda

Oblast bohatých a chudých je téma, které mnohdy způsobuje rozdělení církví nebo je obsahem různých nedorozumění. Je to problém dnešní doby nebo tak tomu bylo vždy? Já věřím, že to bylo stejné v době Ježíše i první církve. Proto bude nejlepší, když se podíváme, co Ježíš učil na toto téma. Přečtěte si text z evangelia Matouše 6:24-33. Zde nacházíme několik důležitých prohlášení:

a. Hned na začátku Ježíš vysvětluje, že peníze nejsou špatné, ale nemůžou být tvým pánem. Pokud chceš sloužit Bohu, musíš se rozhodnout, jestli Bůh nebo peníze. Mnohdy slýcháme špatný výklad tohoto slova, který nám podsouvá myšlenku, že sloužit Bohu znamená nemít peníze. Ježíš ale pouze říká logické prohlášení, kterému lidé v jeho době rozuměli. Dva králové kralovat nemůžou. Pokud se někdy stalo, že království mělo dvojvládí, pak silnější zničil toho slabšího. Nemůžeš počítat s tím, že Bůh bude sloužit tvým penězům. On ti chce požehnat, ale chce, abyste oba, ty i tvé peníze, sloužili jemu. TVOJE PENÍZE MUSÍ SLOUŽIT BOHU.

b. Pak se Ježíš v dalším verši posouvá k velmi důležité otázce, k otázce života a smrti. Poukazuje na fakt, že jako křesťan by ses neměl bát smrti, ale měl bys být vděčný za každý den, který ti Bůh přidal. Ježíš zde srovnává náš život s přírodou a poukazuje na lilie a trávu. Jinými slovy říká: „Proč blbnete a máte strach o svůj život? Když vám můj Otec nepřidá zítřejší den, tak se ho stejně nedožijete“. Mnohdy máme pocit, že tady Ježíš mluví o tom, že všichni máme být bohatí, protože pokud se Otec stará o lilie, tak se určitě postará i o mě. V kontextu tady ale Ježíš řeší smrt a strach o život. Je to lekce, kterou potřebujeme pro dnešní dobu víc než cokoli jiného. Západní společnost, ve které žijeme, nás extrémně tlačí do stylu života „měj péči o svoji budoucnost“. Ježíš nám ale říká „máš Otce v nebi, který se o tvůj život postará a On ti pomůže“. Jinými slovy udělej vše, co je ve tvých silách, abys zaopatřil svou rodinu, podnikej a starej se o svůj byznys ale pamatuj, že On je ten, který ti dává sílu k dobývání bohatství. On je ten, který drží tvůj byznys nad vodou, a když on řekne, tak tady zítra nebudeš. Dnes díky neuvěřitelné lékařské péči a všemožné technické vymoženosti přebíráme zodpovědnost za smrt našeho okolí. Koloběh života a smrti je ale naprosto normální. Někdo se rodí, někdo umírá a někdo zrovna žije. Právě toto chtěl Ježíš vyjádřit. Zde si musíme do života ekonomiky a byznysu vzít důležité ponaučení. Jsou firmy, které se rodí, jsou ty, které žijí a prosperují a jsou ty, které právě umírají. Není to tvoje selhání, je to život! Pokud vezmeš na svá záda zodpovědnost za život, pak neseš něco, co nést nemáš. Nemůžeš se pak divit, že máš deprese, vztekáš se doma na rodinu, v práci na zaměstnance a ničíš tím sám sebe. Ježíš nás učí důležitý princip. Koloběh života a smrti je v Božích rukou, ale věz, že jsi mnohem vzácnější než tráva nebo květiny.

c. Poslední princip, který v tomto Ježíšově vyučování vidím, je princip lilií a trávy. Tráva nikdy nebude lilií a lilie nikdy nebude trávou, obě jsou ale hezké a mají svůj úkol v přírodě. Ve 2. Timoteově 2:20 píše Pavel, že v Božím domě jsou některé vznešené nádoby, ale některé jsou na smetí. Bůh rozhoduje, jestli jsi zlatý talíř nebo odpadkový koš, nicméně oba mají důležitý význam. Stejné přirovnání použil Ježíš o liliích a trávě. V dalším podobenství mluví Ježíš o dělnicích na vinici. Jeden dostal pět, druhý tři a další jenom jednu hřivnu. Kontext písma jasně ukazuje na to, že tady vždy budou bohatí a chudí. Je v naprostém pořádku, že někdo jezdí v mercedesu a druhý ve favoritu. Pokud jsme našli místo v Božím království a porozuměli jsme, kde nás Bůh chce mít, pak vůbec nezáleží na výši našeho konta. Jak by nám bylo na světě, kdyby všude rostla pouze tráva? Asi by se nám nelíbilo ani to, kdyby všude byly jenom lilie. Krása Božího stvoření je v tom, že každý je jiný a pro každého má svůj specifický úkol.

Problém dnešní sociální politiky je v tom, že zrušila osobní kontakt mezi zaopatřeným a chudým. Stát dává lidem právo nepracovat. Právo mít, když nic nedělám. Na druhé straně barikády je naše sobecká část kapitalistické společnosti, která žije v tom, že vše co je okolo mě, je moje a cokoli mi pomůže k většímu zisku, to je v pořádku.

Měli vše společné aneb církev a sociální politika

Jak ale pochopit co je náš úkol? Pokud mám peníze, tak je okolo mě tolik potřeb, že se můžu rozdat. V Bibli vidíme příklad, že se to stalo. První církev v Jeruzalémě, v návalu nadšení z probuzení a v očekávání brzkého příchodu Krista, prodala všechny své domy a pole. Měli vše společné, nikomu nic nescházelo a několik let to vypadalo náramně dobře. Problém byl ovšem v tom, že každý balík peněz se jednou vyčerpá. Je jednoduché proinvestovat na jídle a chudých celé rozpočty. Ježíš říkal, že potřebné a chudé tady vždycky mít budeme. Když budeme dál sledovat církev v Jeruzalémě, tak vidíme, že vše snědli, přišla ekonomická krize a Jeruzalémská církev byla v obrovských existenčních potížích. Proč Jeruzalém neměl a jiné sbory, které nebyly geograficky až tak vzdálené, měly a dělaly na jeruzalémské sbírky? Jeruzalém, z ekonomického hlediska, projedl své investice, a proto v době krize neměl kam sáhnout. Jelikož se tento model neopakoval v žádném jiném sboru po Jeruzalému, ostatní sbory měly bohaté lidi, kteří pomáhali ze svých výnosů a církev mohla přežít a jít dál.

Zde je důležitý princip. Pokud ti Bůh svěřil na zemi peníze, jsi jeho pokladníkem a potřebuješ moudře s Jeho bohatstvím nakládat. Každý člověk na této planetě, který něco má, je zodpovědný za dvě věci.

1. Rozmnožovat majetek, který ti Bůh svěřil. Podobenství o hřivnách, které je zapsáno v evangeliu Matouše 25. kapitole nám ukazuje, jak Bůh tvrdě naložil s tím, kdo nerozmnožil jeho majetek. Bůh tě může samozřejmě povolat, aby ses vzdal veškerého jmění a šel do služby na plný úvazek. Nejsem zastánce toho, že každý musí byt milionářem, ale pokud tě Bůh povolá do duchovní služby, pak tvé rozmnožení musí byt vidět zase jinde. Před 20 lety mě Bůh povolal do duchovní služby, opustil jsem civilní zaměstnání a po dnešní den se mi nepovedlo nashromáždit žádný majetek. Pokud se ale podívám na službu, pak organizace a sbory, které jsem pomohl nastartovat, dnes hospodaří minimálně s 10 milionovým rozpočtem ročně. Osobně nevydělávám, protože pracují v neziskovém sektoru, ale vnímám se jako člověk, který svou hřivnu dal bankéřům.

2. Z desátků, výnosů a darů podporovat Boží království a chudé. Ty sám musíš vědět, kde je hranice mezi tím, co můžeš dát a co musíš investovat zpět do firmy. U obou platí, že tam můžeš nechat vše. Pokud máš peníze, tak bude vždy okolo tebe dostatek natažených rukou, které budou říkat „dej“. Můžeš rozdat úplně vše a stejně všechny neuspokojíš. Stejně tak ale můžeš vše investovat do firmy, a pokud jsi alespoň trochu vizionář, pak vždy budou výzvy, které tě povedou k tomu, abys nedával mimo firmu a tvou osobní spotřebu, protože co když…

Apoštol Pavel píše v dopise Galatským 6:6-9 o investování neboli zasévání do duchovních věcí. Přestože se ty verše někdy používají při kázáních typu „Bůh tě potrestá, pokud budeš dělat něco zlého“, Pavel zde mluví velmi jasně o financích a používá obchodní terminologii. Říká „s Bohem nemůžeš obchodovat, Jeho neusmlouváš, neošálíš“. To, co dáváš ve financích do duchovních věcí, tak to ti přinese duchovní užitek. To, co dáváš do tělesných, ti přinese tělesný užitek. Jinými slovy, pokud chceš mít duchovní užitek ze svých peněz, musíš investovat do duchovních věcí. Na tobě záleží, jestli tvoje firma sklidí pouze pozemský, tělesný užitek nebo duchovní.

Chození po vodě

Předchozí dva body jsou teologickým základem pochopení bohatých a chudých v Božím království. Křesťanská víra jde ale mnohem dál a vede nás k zodpovědnosti a změně. Ježíš vždy očekával, že učedníci budou mít dost, očekával, že budou věřit, že budou chodit po vodě. Když se podíváme na jiná náboženství, tak například v hinduismu nemůžeš změnit a ovlivnit své postavení. Většina naší společnosti byla vychovaná v komunismu, který až na výjimky hlásal totéž, ale v jiné podobě. Všichni musí mít stejně, tedy nemá cenu se snažit, protože stejně nebudu mít víc. Tato demotivující strategie komunistické strany zničila celou generaci. Dnes okolo nás vidíme tisíce lidí, kteří si nevěří, že by to mohli změnit. V pastoraci chudých to slyším dennodenně „já se to nikdy nenaučím, já to už nemůžu splatit, to nedokážu“ atd. Dovolím si říct, že nevíra v sebe a osobní schopnosti drží mnohé v začarovaném kruhu nedostatků, problémů a chudoby. Přitom my, kteří jsme přijali Krista, máme k dispozici všechny dary Božího království. Ve srovnání s nevěřícími bychom měli být lepšími pracovníky, úspěšnějšími podnikateli a měli bychom žít kvalitnější život na zemi. Na místo toho ale často slýchám od podnikatelů „křesťana bych už nezaměstnal“. Proč tomu tak je?

Křesťanství se dějinně oddělilo od praktického života. Vykonávání svátostí a duchovních obřadů je striktně zaměřeno na duchovní život člověka. Bohoslužba je o službě Bohu, ne člověku. Možná někdo zvolá: „Amen, tak to je“. Problém je ovšem v tom, že duch člověka je pouze 1/3 nebo 1/2 naší bytosti (záleží, jakou teologii vyznáváš). Kromě ducha máme také tělo a duši. Duch nepotřebuje peníze, střechu nad hlavou nebo třeba životního partnera. Naše tělo a duše tyto věci ale vyžadují a zde dochází ke střetu. Bible nás učí, že naše tělo je chrámem Ducha svatého. Pokud nebudeš mít tělo, nebudeš mít ani ducha a duši. Tělo je klíčové, protože je nositelem ducha a duše. Křesťanství musíme vrátit zpět do praktické každodenní roviny. Většina zázraků, které Ježíš dělal, byly zaměřené na praktické věci jako krmení hladových, uzdravování nemocných nebo třeba chození po vodě.

Ježíš bral za samozřejmost, že učedníci mají vyřešit každý problém a pokud to nezvládli, tak dostali od Ježíše „vynadáno“ za to, že nemají víru. To nás vede k závěru, že Ježíš očekává změnu a růst. Vrací nás to na začátek našeho článku a můžeme si říct „není to právě ta starost o život, před kterou Ježíš varoval“? Rozdíl je v tom, odkud bereš sílu ke změně. Pokud se staráš ty sám, pak tě čeká život plný depresí. Co když to nezvládnu, co když padnou akcie, co když ekonomická krize zasáhne mé odvětví podnikání atd. Pokud ale víš, že pracuješ pro někoho, kdo je Pánem veškerého majetku na této planetě, pokud víš, že On může nakrmit 15 000 lidí z pěti housek, pak tvé vize a očekávání budou ještě větší. Bible nás učí, že nemáme používat lidské zbraně, ale duchovní od Boha (2 Korintským 10:4 „Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby“). Jimi boříme lidské výmysly.

Duchovní dary, které ti Bůh dal, znásobují tvoji sílu a dávají ti autoritu ke změně. Bůh má moc udělat cokoli, a proto se s Ním nemusíš bát. On může vzkřísit tvoji firmu z popela, a pokud ne, tak má jiný plán, který bude ještě lepší. S Bohem nemůžeš prohrát, protože On je dobrý a stará se o tebe. Víra je o očekávání nemožného, které se stane možným.

Bůh nás stvořil jako člověka rozumného a těší se z toho, když můžeš používat rozum. Mnohé výzvy a těžkosti, které přicházejí do tvého života, jsou tady proto, abys je vyřešil! Jsme povolaní k dobývání a dobývání nebude lehké. Bůh nám dává možnost užívat si bohatství tohoto světa a chce, abychom se těšili z práce našich rukou, ale nebude to vždy snadné.

Deuteronomium 8:18 „Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu On, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes“.

Odpovědět
Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
   

Poslední komentáře