Stresy a děkování

(8. článek ze série o Time managementu)

Minule jsme se vrátili k základním hodnotám našeho života a znovu jsme si připomněli význam živé víry, která je důležitější než jakékoli cíle či předsevzetí. Chybí-li našim prioritám a aktivitám spolehnutí na Pána, dříve či později narazíme v životě na prázdnotu - Ježíš řekl "Beze mne nemůžete činit nic." (Jan 15,5) Nic, co má trvalou hodnotu pro věčnost. Do našeho srdce vložil Bůh touhu po věčnosti (Kaz 3,11) a proto, když děláme věci, které nejsou věčné (v souladu s Božím Slovem a plánem pro náš život), narazíme.

Tentokrát budeme navýsost praktičtí. Budeme se věnovat situacím, které čas od času každého potkají. Stresy, zmatky, krizové situace. Možná jsi už příznivcem time-managementu a narazíš na stresovou situaci a říkáš si, tak co teď. Priority mám seřazeny dobře, všechno jsem si perfektně naplánoval, ale teď se všechno hroutí jak domeček z karet a já nad tím nemám kontrolu. Možná jsi právě člověkem, kterého nějaké plánování příliš zatěžuje, protože musíš řešit ty průšvihy - tím lépe.

Pokud nepatříš do zvláštní skupiny kliďasů, které nic nevyvede z míry a kteří si zachovávají chladnou hlavu, i když padají trakaře a pokud nemáš takového manžela či manželku, sourozence či kamaráda a nemáš tedy ani trochu šanci se jim pověsit na krk (pozorný čtenář jistě postřehl, že to byl vtip), čti určitě následující řádky.
To první, co potřebuješ udělat, je uklidnit se. Jednoduše potřebuješ zklidnit svoji mysl. To se lehko řekne, hůře provede. Nicméně poradím ti jednoduchou věc.

Začni děkovat Bohu.

Tedy ne za ten průšvih, do kterého ses dostal nebo který ti hrozí. Děkuj Bohu za dobré věci, které kdy udělal ve Tvém životě. Můžeš si probrat svůj život s Pánem a jednotlivé situace, které jsi prožil, děkuj za lidi, kteří se za tebe modlí, kteří tě přivedli k Bohu, děkuj za situace, kdy jsi zažil Boží vítězství, děkuj za vyslyšené modlitby.

Po kratší či delší době zjistíš, že začínáš vidět věci jinak. Děkování nás totiž přitahuje k Bohu a pak máme možnost vidět věci z Boží perspektivy. Mám s tím své zkušenosti. Před lety (ještě za totáče), jsme bydleli s naší půlroční dcerou v domě hrůzy. Ne nebyla v tom žádná duchařina, jednoduše ten barák byl hrozně zanedbaný. Opadané omítky, rozpadávající se okna, prostě provizorium. Voda k domu byla vedena venkovní hadicí. V zimě, když byly mrazy, jsme nechávali téct vodu, aby stále protékala a nezamrzla nám. Měli jsme velkou víru, a i když nás lidé varovali, že to funguje do minus deseti, nevzdávali jsme se. Jednoho dne voda přestala téct - a to bylo jen pět pod nulou. O ulici vedle praskl vodovodní řad a vodárny zastavily vodu v celé čtvrti. Voda netekla a moje silná víra byla v prachu. Nejdřív jsem byl naštvaný, pak v depresi a pak jsem si vzpomněl na to, co jsem předtím kázal. Děkuj Bohu! Zpočátku mi to moc nešlo, ale pak se to pomalu rozjelo. Po půl hodině jsem byl úplně v pohodě a navíc jsem během modlitby dostal i nápad, jak celou věc spravit… Večer voda zase tekla.

Nevím přesně, jak by to hodnotil psycholog, ale myslím, že při děkování probíhá něco jako zklidnění rozbouřené myslí a děsivých katastrofických představ. Nervová soustava se "zresetuje" a nastaví na Boží velikost. Tím se uvolní i naše myšlení a to začne znovu produktivně fungovat.

Pokud tě mimořádné a stresové situace trápí často, může to mít více příčin. Jednou z nich může být třeba to, že neplánuješ. Plánování je lidská část prozřetelnosti - předvídavosti. Bůh má věci perfektně pod kontrolou, a když začneme uvažovat do budoucnosti a rozebírat si zamýšlenou akci, dochází nám řada detailů a můžeme uvažovat nad tím, jak některým věcem předejít a mít v záloze řešení pro možné problémy.

Samozřejmě, že problémem může být i to, že ďábel tvým plánům oponuje, ty děláš Boží dílo a on ti hází klacky pod nohy. Tím více děkuj. Zaměř se na Boha, ne na ďábla.

Děkování provází vděčnost a radost a "Radost Hospodinova je naší záštitou." (Neh 8,10).

Odpovědět
Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
   

Poslední komentáře