Věř v Boží zásah

(7. článek ze série o Time managementu)

V této sérii článků se zabýváme time managementem. Jde nám o stanovení priorit, schopnosti rozlišit co je nejdůležitější a co nepodstatné a následné organizaci, kterou zajistíme, abychom se v životě skutečně věnovali nejprve těm nejpodstatnějším a až potom těm dalším méně důležitým věcem. Pozornému čtenáři již nejspíš došlo, že time management je hodně věc našeho vlastního nasazení, píle a vytrvalosti. To jsou bezesporu ctnosti, které bychom v sobě měli pěstovat. Bible říká, že máme Pána milovat z celé své mysli, z celého srdce a ze všech svých sil (Mk 12,30). Pracujeme-li na těchto vlastnostech, jistě nás to stojí mnoho sil, můžeme si však být jisti, že to činíme v souladu s Božím slovem. Určitě je to lepší než charismatická ležérnost typu "Pán se o všechno postará", kterou si někteří omlouvají nedostatek vlastní iniciativy a píle. Řeknu-li to úplně naostro - někteří tím zakrývají vlastní lenost a pohodlí. Věřím, že čtenář odpustí, používám-li tak drsná slova a dovoluji si ho též požádat, aby se přeci jen modlil a zpytoval vlastní srdce a motivy.

I pilným a poctivým však není ustláno na růžích, tedy vlastně je, ale i růže občas píchají… Jsou pilní studenti Božího Slova, kteří perfektně znají teologii, ale život jim uniká mezi prsty. Jsou pilní a poctiví pracovníci humanitárních organizací (i křesťanských), kteří vyhoří a ve své službě zkolabují. Jsou pilní a poctiví rodiče, kteří přesto ztrácí vztah se svými dětmi.

Jednoduše píle, poctivost a sebelepší time management není samospasitelným lékem.
Dnes bych se chtěl zaměřit na jeden aspekt, který nám naše snaha nikdy nesmí zastřít. Víra. Jednoduchá víra v Boží lásku a dobrotu. Víra v Boží moc a schopnost činit neočekávané a zvláštní věci.

Náš Bůh je Bohem milosti a zázraků. Byl jsem pyšný a nadutý a Bůh se mě dotkl. Sklonil jsem se před ním, modlil se a poznal, že On je větší než cokoli, co moje pýcha kdy vymyslela, vydal jsem mu své srdce a už nikdy jsem nezapochyboval, že On je nejmoudřejší a díky Jeho milosti poznal, že je velké množství lidí, kteří mi mají co říct. Jednoduše mě Bůh vysvobodil z mladické slepoty. Ve vesmíru létaly chaotické částice, Bůh řekl slovo a vnikla nádherná Země. V Izraeli nebyl žádný vůdce, lid upadal do modlářství a Bůh se rozhodl, že povolá ženu. Debora (Soudcům 4 a 5 kapitola) zmobilizovala všechny použitelné Izraelce k úžasnému boji proti Síserovi.

Daniel byl úžasně pilný a pracovitý člověk, ale bez nadpřirozených darů proroctví by se ke králi možná dostal, ale tím by skončil. V jámě lvové by mu jeho mimořádné ctnosti také nebyly k ničemu, myslím, že lvům je jedno jestli jedí výborného manažera či metaře. Rozdíl způsobila Boží ruka, která zastřela zrak lvů a dala pokyn jejich chuťovým a čichovým buňkám, aby tohoto muže ignorovaly.

Slepý muž v Janovi 9 už ztratil veškerou naději, Ježíš ho potkal, a aniž by mu dal vyučování o spasení a uzdravení, jednoduše ho uzdravil a spasil.

Maminka, která se modlí za své dítě, jež odchází od Pána, bezpochyby potřebuje mnohem víc, než schopnost dobře si rozvrhnout den. Mladý člověk, který balancuje před nabídkou party a kamarádů a hodnotami, které má hluboko v srdci, potřebuje spíš oheň než diář.
Obrácení našich blízkých, spasení našich příbuzných a sousedů se určitě nedá jen tak naplánovat.

Bůh je živý a mocný. Dělá mnohé zázraky. Odpovídá na vroucí modlitbu spravedlivého a vytrhuje ho z každého trápení. Takový je náš Bůh. Je úžasný.

Tedy buď pilný a pracovitý a hlavně hoř pro Pána. Přeci jenom naše víra je něco, o co máme každodenně bojovat. Ten boj není nad knihou či v naší hlavě. Jedná se o to, abychom přikládali na ohníček našeho srdce. Znovu se radovali a těšili z Boží milosti a drželi si víru, že Bůh je mocný. Ale k tomu nám mohou přeci jen ty ctnosti píle a pracovitosti pomoci. Takže není to proti sobě. Jde to ruku v ruce. Tou silnější rukou je přeci jen ta ruka víry. Takže - bojuj dobrý boj.

Odpovědět
Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
   

Poslední komentáře