Komunikace není manipulace

Napadá vás někdy myšlenka: "Ten se mnou manipuluje!" nebo: "Ona mě neustále někam tlačí a tvrdí, že jsem říkal to, co jsem neříkal!" Ano, ta nejběžnější oblast – oblast sdílení se a dorozumívání je pro většinu dnešních lidí zahalena tajemstvím.

Komunikace je proces, ve kterém si lidé předávají své postoje, dovednosti, ideály, hodnoty, normy, emoce, poznatky a hlavně informace. Tvrdí se, že asi 30 % komunikace tvoří verbální forma a 70 % komunikace neverbální. Verbální rovina je založena na znakovém systému – slovu (mluveném, psaném). Neverbální rovina má doplňkovou úlohu, kdy nejčastěji sdělujeme to, jak se cítíme, jak vnímáme sebe, partnera, okolnosti, situaci. Patří sem mimika – pohyby v naší tváři, gestika – pohyby těla, oční kontakt, kinezika – celkový postoj našeho těla, parajazyk – pauzy v našem mluveném slově, rytmus řeči, nádechy, vzdechy a další (proxemika, optika,…).

Za úspěšnou komunikaci považujeme sdělení, které je na verbální a neverbální rovině vyvážené (tzv. amplifikace – zvýraznění slova mluveného tělesnými projevy). Pokud jsou v této oblasti rozpory (např. tzv. kontraindikace, kdy pohyby odporují sdělení) je komunikace značně problémová.

Často se setkáváme s problémy právě z těchto důvodů, kdy něco říkáme, ale jinak se tváříme či chováme. Znáte to, manžel se zeptá své podrážděné ženy: "Je ti něco? Stalo se něco?" Manželka otočí oči v sloup, pokyvuje nevěřícně hlavou a zvýšeným hlasem odpovídá: "Nic mi není! Nic se nestalo!" Přesně takto vypadá komunikace, která není v souladu, ale neznamená to, že je problémová komunikace automaticky manipulací.

Ze zkušenosti vím, že když si lidé stěžují na nedostatek komunikace, tak jí nepotřebují více, ale potřebují, aby fungovala. V mnoha případech totiž dochází kvůli rozporům ve verbálním a neverbálním projevu k nedorozuměním. Potřebná je hlavně kvalita komunikování, ne kvantita. Umět se vyjádřit shodně se svými myšlenkami – to je praktické umění, kterému je moudré se učit. Pro lepší orientaci nabízím v tomto článku jednoduchý přehled.

Jak poznám dobrou komunikaci? Na co se mám zaměřit při svém projevu? Kdy je komunikace oprávněnou kritikou, požadavkem a kdy se už jedná o nátlak, manipulaci?

Pro dobrou komunikaci je předpokladem soulad verbální a neverbální roviny a naslouchání, které je nejdůležitější dovedností při dorozumívání. Dobrý posluchač sdílení prohlubuje, neboť slyší (čte) víc než jen konkrétní slova. Potom může formou otázek rozvíjet komunikaci tvořivě a aktivně. Učit se naslouchat je dlouhodobý proces, ale prvním krokem, kterým se dá nejlépe začít, je soustředit se, formulovat tázáním se a opakováním ústřední myšlenky rozhovoru. Věty jako: "Tím, co mi říkáš myslíš toto…., rozumím tomu dobře, že chceš mluvit o tomhle....., prosím můžeš mi zopakovat tuto část....., nějak jsem se v tom zamotal(a) apod."

U našeho sdělení bychom se měli zaměřit na neverbální komunikaci – na naše pohyby, postoje. A cvičit bychom měli koncentraci – schopnost zaměřit se na to, co přesně chci říct nebo co říká druhá osoba. Máme totiž tendenci myslet dopředu a pak skáčeme do řeči, dokončujeme věty za druhého, odpovídáme na nevyřčenou otázku či v našem projevu nedokončujeme myšlenky a skáčeme z tématu na téma a někdy i ztratíme nebo zapomeneme na "to" hlavní, co jsme chtěli sdělit.

Oprávněná stížnost, požadavek vyžaduje nutnou dávku tolerance – otevřenost, respekt k sobě i k druhému. Chybou je, pokud zaujímáme obranný postoj nebo obviňování. V rodinách (firmách), kde nefunguje efektivní komunikace, se často narazí na tuto oblast tolerance – okolí se mnou, nebo o této věci nechce mluvit, protože má zkušenost, že jsou moje reakce vždy negativní, unáhlené, odmítavé a vysíláme okolí signál, že chyba není u nás, ale na jejich straně.

Zdravě se sdílet znamená citlivě, vnímavě, empaticky poslouchat, diskutovat a reagovat. Když se dostaneme během komunikování do střetu a v danou chvíli nás přemůže např. hněv, vztek, rozrušení - je lepší dialog odsunout na později a nezaměřovat se na slova, která zazní. Spíš se zaměřme na prožitky a "pracujme s nimi". Když odezní pocity, zkusme se vždy k tématu vrátit, aby se z něj nestalo tabu. Odvaha je pro komunikaci rozhodující, protože sdílením se, zároveň nejen řešíme problémy, ale často jim i předcházíme.

Specifickou oblastí v komunikování je manipulace. Dnes běžná forma používaná jak v rodinách, v partnerstvích, v médiích, v zaměstnání, tak i v obchodních a právních vztazích. Manipulace je násilná forma komunikace, kdy jednám nebo zacházím s druhými lidmi jako s věcmi a obcházím jejich vůli a vědomí, čili omezuji jejich svobodu. Typický manipulátor se cítí chronicky osamělý, je přesvědčen, že je sám, nepochopený a žije obklopen především věcmi, ne lidmi. Běžné myšlení manipulujícího člověka je př.: "Jsem nešťastný, když ji mám." i "Jsem nešťastný, když ji nemám." Manipulátor neděkuje nebo děkuje neustále, má pocit nároku na něco či někoho nebo trpí neustále pocity viny, lež pokládá za nutnost, bez které to "nejde". Manipulace je logická. Je cíleným chováním a může být natolik zautomanizovaná jako vztahové chování, že ji aktér považuje za normální. Tento člověk často ve svém komunikování moralizuje druhé, obviňuje je z manipulování a ovládání. Základem manipulace je, že zredukuje druhého člověka na věc – na objekt pro svoji potřebu.

Přímá manipulace se projevuje vnucením mojí vůle druhým formou rozkazu, příkazu nebo vyhrožováním, kdy manipulovaný nechce nebo nesouhlasí, ale pod tlakem strachu z následků poslechne. Svého zmanipulování si je dotyčný, ale dobře vědom. Nepřímá manipulace obsahuje taktiky, kdy vnutím druhým svoje rozhodnutí, obejdu jejich svobodnou vůli a oni o tom ani neví. Provozuje se nejčastěji obviňováním a osočováním, distribucí viny, nekomunikováním, kamufláží, výčitkami.

Každá manipulace začíná legitimní potřebou, která je díky špatné zkušenosti a mnohými odepřeními ji uspokojit zajata úzkostným strachem, který poničil vnímání potřeb na chtíče. Člověk je ochoten hřešit, aby si svoji modlu živil dál a dál, protože chtíč nelze nikdy dlouhodobě uspokojit – chce stále více a více – je neukojitelný.

Manipulace má "pravidelný cyklus". Začíná silnou frustrací z neuspokojené potřeby, vždy vzhledem k získané zkušenosti (většinou už z dětství) předjímá odmítnutí, a tak v mysli zahajuje úvahu (fantazii), jak svého cíle dosáhnout; poté si manipulátor ve své mysli utvrdí pocit nároku na uspokojení a svoji manipulaci zahájí – v té je buď úspěšný (zřídka), ale tento silný pocit vítězství a ovládání ho skrze extázi endorfinů činí na této "výhře" závislým, nebo je ve svém manipulování neúspěšný (většinou) a tehdy se propadá do deprese nebo úzkosti, vnímá chronický neúspěch a to ho vede k sebenenávisti a tehdy kamufluje svoji manipulaci a distribuuje vinu na druhé př. "Za to můžeš ty, že jsem tak nemožná!" nebo: "Kdybys mi do toho řízení nemluvila, tak jsem nenaboural!" apod.

Výstižným příkladem je situace, když se například muž vrátí domů z práce a usadí se k televizi nebo k počítači, aby si odpočinul. Jeho žena, která celý den pečovala o malé děti, nechce na manžela ječet a tak z nervozity křičí na děti. Muž se rozzuří a napomene ženu: "To musíš pořád řvát! Přestaň ječet na ty děti!" Zdánlivě se toto jednání může jevit jako ochrana dětí, ale opak je pravdou, ten muž manipuloval s touto situací – nešlo mu o blaho dětí, ale o jeho klid u televize nebo u počítače.

Pokud toužíme svobodně a nenásilně komunikovat, je dobré začít dávat sobě i druhým otázky, ale ty skutečné, opravdové, a to jsou otázky, na které neznáme odpovědi, protože pokud odpověď víme, tak většinou manipulujeme. Pozor i na otázky, které otázkami nejsou, jen se za ně vydávají (př. "Proč jsi tak protivný?" není vůbec otázkou – je to výtka, výčitka. Nebo "To nejsi schopná tam zajít?" také není otázkou, ale osočením, ponížením).

Skvělé je, že začít činit změny v oblasti komunikace je možné hned, teď!

Zakončím biblickým poselstvím, které oblast komunikace vystihuje nejlépe: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4, 12)

S úctou Brigita Vimrová

Odpovědět
Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
   

Poslední komentáře