Apoštolská lekce managementu

(4. článek ze série o Time managementu)

Tak jak jste na tom s kameny a pískem? Už víte, co je co ve vašem životě? Dáváte je do nádoby svého Bohem svěřeného času ve správném pořadí? Věřím, že ano, takže pojďme dál. Dnes se na správu našeho času podíváme z jiného pohledu.

Minule jsme si slíbili, že budeme hovořit o apoštolské lekci managementu. Tedy s chutí do toho. Doporučuji, abyste si nejprve přečetli Skutky 6. kapitolu a to 1. až 7. verš. Hotovo? Dobrá. První věc, kterou se zde dozvídáme je to, že církev se rozmnožovala. Apoštolové kázali, Bůh jejich kázané slovo potvrzoval a církvi se vedlo dobře. Hned druhá informace, kterou čteme v 1. verši už tak pozitivní není. Čteme, že řecké vdovy si začaly stěžovat na to, že jsou u stolů zanedbávány. Vykladači upozorňují na pravděpodobné národnostní problémy v prvotní církvi, někteří přidávají důvody jako rozdílné majetkové poměry přistěhovalých Řeků a starousedlíků. Taktéž jiné historicky kulturní pojetí vztahu k chudým a vdovám v obou kulturách by leccos osvětlilo. Nicméně neděláme výklad historického pozadí, chceme se zaměřit na lekci o tom, jak apoštolové nakládali se svým časem.
Pojmenujme si problém. Nastala situace, kdy bylo potřeba řešit nutný problém. Určitě ne nejdůležitější, ale jistě nutný. Dokážeme si představit, co by se v našich sborech stalo, kdyby staří a slabí lidé začali mít pocit, že je vedení přehlíží. To by určitě nebylo správné.

Co apoštolové neudělali – nehasili

Apoštolové neudělali to, co často mnozí dělají. Neřekli si „Hoří, chlapci vyhrneme si rukávy a jdeme hasit. Někdo to musí vyřešit, a kdo je povolanější než my. Bůh nás ustanovil, je to naše povinnost.“ Situace byla opravdu vážná a dokonce si myslím, že mohla vyrůst v problém, který by znamenal stagnaci církve. Vnitřní problémy jsou vždycky horší než vnější. Krize uvnitř církve je horší pro zdravý život a růst než vnější pronásledování.
To apoštolové určitě nechtěli. Nicméně nepodlehli pokušení vše nutné řešit hned a sami. Víš, o čem mluvím? Na skupince se dva pohádají a ty žhavíš telefony a zahajuješ posty. Je to milé. Ale otázka je, je-li to správné. Apoštolové si položili otázku: Co je problém a potom hledali odpověď. Často vidíme problém a jeho naléhavost, pocítíme tlak, rozbuší se nám srdce, adrenalin stoupá, kreslíme krizové scénáře.

Co apoštolové neudělali – nepřemáhali se

Také si naši praotcové víry mohli říci - Je to smutné, asi bychom to neměli dělat my, kázání nám přeci jde tak dobře, ale náš Pán trpěl a tak také budeme muset něco vytrpět a pustit se do toho. Jak se říká, nejdřív maso a pak moučník. Uděláme to, zařídíme to, sice to bude makačka, ale pak budeme moci dělat to, co nám dobře jde a to nás zase osvěží. Asi znáte různé starostlivé matky, které všechno naléhavé v rodině takto řeší. Taťka nevidí nebo nechce vidět – někdo se musí přemoci. Je pravda, že nežijeme pro sebe a máme se dávat na oltář. Rodina doopravdy vyžaduje mnoho sebezapření, nočního vstávání a dalších povinností, které za nás nikdo neudělá. Nicméně kdyby apoštolové takto řešili situaci, myslíte, že by jim skutečně zbyl čas na to nejdůležitější, k čemu je Bůh povolal? Pochybuji. Z Petra by byl číšník a z Pavla kuchař. Místo Pavlových epištol, bychom měli třeba „Kuchařku z Tarsu“.

Co apoštolové neudělali – nebagatelizovali

Jiné nebezpečí, které nám hrozí, je podcenění problému. To děláme z různých důvodů – proto, že jsme nezkušení, eventuálně můžeme přehlédnout některá důležitá znamení. Také se ale může stát, že si řekneme: „To je neduchovní problém, tím se zabývat nebudeme.“ Docela si dokáži představit, jak by to mohlo probíhat. Apoštolové si vypráví o shromážděních, která měli a jak byli lidé dotčeni, o uzdraveních a proměněných životech. Jakub se zmíní o problému vdov a Petr poznamená, že se zrovna včera modlil se skupinou 15 vdov a že všechny byly velice hluboce osloveny. Jedna sice potom něco říkala, ale asi to nebude tak hrozné. Jan pronese poznámku o světle, které osvítí smutek jejich stáří a samoty a apoštolové se s hlavou v oblacích rozejdou… Naštěstí apoštolové tuto chybu neudělali. U nás to může vypadat třeba tak, že manželka je „duchovnější“, aktivní v církvi a manžel to dlouho chápe a přechází neumyté nádobí a studenou večeři. Vztahy ve sboru, dobře nacvičené chvály či další služba je přece mnohem důležitější než jednou neuklizená kuchyň. To určitě, ale pokud se z toho stane pravidelné zanedbávání těchto „všedních a nedůležitých“ věcí, tak tyto věci přerostou a najednou zjistíme, že je to kopa, která se na nás sype, nastane zmatek a nepokoj a naše vedení skupinky je v problémech.

Co apoštolové udělali – pojmenovali problém a pověřili schopné a pomazané služebníky, aby ho vyřešili

Apoštolové zvážili situaci, zjistili, že je vážná, uvědomili si, že jsou pověřeni vedením církve, tedy i řešením takových problémů. Nepodlehli pokušení hned jednat, nezakopli problém pod koberec, nezkousli jazyk a nešli roznášet jídlo sami. Bůh jim dal lepší nápad, stejně jako kdysi Mojžíšovi. „Chlapci, tohle sami nezvládneme, pojďme se modlit.“ Modlili se a dohodli se, že povolají pomazané a ověřené pomocníky. „Těm svěříme práci, která hoří, a my budeme dále kázat a modlit se.

Ono to nejde

Často slyším stížnosti, že to nejde, že takoví lidé ve sboru nejsou. Doma nikdo nepomůže. Milá mamko, není to třeba tak, že se Ti nechtělo děti naučit, jak ty práce dělat? Všichni dobře víme, že je těžší někoho nechat udělat něco, co perfektně umíme a zvládáme levou zadní. Zabere to mnohem víc času, a pak to navíc není stejně tak, jak jsem si to představoval… Pastor smutně poznamená, že nemá dost vedoucích… Jak jsi je připravoval, kolikrát jsi jim dal příležitost něco zkazit? Lidé se učí tím, že se učí. A když se učí, tak ještě nejsou mistři. Pokud však nedostanou příležitost, nikdy mistry nebudou. Apoštolové si mohli říct – jak to jen ti noví diakoni zvládnou? Mohli začít hledat mezírku ve svém diáři, a rozdělit si služby tak, aby to nějak zastali. To by ale nebylo konečné řešení a problém by se po čase znovu ozval. Vyřešili to povoláním diakonů a poté, co se tak stalo, čteme znovu v 7. verši, že církev rostla. Pokud chceš mít v životě pokoj a pořádek, pokud chceš, aby ti domácnost klapala, církev prosperovala, přemýšlej nad touto apoštolskou lekcí managementu. Třeba se Ti nepodaří hned dnes najít někoho pomazaného a ověřeného na mytí nádobí, ale možná tvoje dcerka zrovna dorůstá a trocha povinností jí neuškodí. Možná nebudeš mít hned dnes nového zástupce na vedení skupinky, ale za půl roku třeba s tvojí pomocí doroste.
 

   

Informace o autorovi

Obrázek uživatele Břetislav Šípek

Jméno
Břetislav Šípek

Profil

je zástupcem organizace Kristus pro všechny národy ve východní Evropě, se kterou pravidelně pořádá konference a evangelizace v různých zemích Evropy. Břetislav spolu s manželkou Silvou podniká již více než 20 let v oblasti rozvoje nemovitostí. Má 2 dospělé děti – Janu a Filipa. Břetislavovou touhou je vidět mocné Boží působení a spasení hledajících v Evropě, které poslední dekády zakouší krví obmytá Afrika.

Poslední komentáře